Blog

Každoročně organizujeme českou pepřovou výpravu a bereme na farmy naše kolegy, zákazníky i přátele. Letošní výprava byla opět  „v šoku “. Na konci dne jsme se zeptali, co je na práci s Kampotským pepřem nejvíce zaskočilo. Terezka „4 roky musíš čekat, než ti ta pepřová rostlinka vyroste! To je neuvěřitelná trpělivost. Navíc jak je organický, tak je šíleně náchylný.“„Většina farem stále tahá vodu ze zavlažovací jámy ručně po kýblech, nachodí kilometry a přitom jsou všichni pořád pozitivní a usměvaví.“ Anička „Já jsem přijela s tím, že to bude jako borůvčí a on má pepř 4 metry!"„Červený pepř je strašně zrádný! Vždyť ho musí sbírat kuličku po kuličce, protože každá kulička zraje v jiný čas.“ Martina „Já jsem tu podruhé. Strašně ráda vidím, že se konečně začaly rozšiřovat farmy a sázet nové rostlinky. Když jsme přijeli poprvé, tak ty farmy umíraly.“ Nikola „Překvapilo mě, jak málo pepře z té tvrdé práce z jedné rostlinky za rok dostanou! Já to spočítal a z tohoto políčka má celá rodina jen cca 200 kg pepře.“ Jana „Šokovalo mě, že z jedné této zelené kuličky pepře jsou ve výsledku všechny druhy Kampotských pepřů, že chuť je jen otázka doby zrání. A že tím pádem bílý je nejnáročnější ze všech, protože se sbírá kuličku po kuličce poslední a ještě se loupe.“

Opět nám po roce přijela do Kambodži česká výprava, která bude objevovat krásy Kambodže a trávit čas na našich farmách s Kampotským pepřem.Abychom jim ukázali to nejlepší z Kambodži, ihned z letiště jsme vyrazili do naší spřátelené školy Kohchann Primary School na přivítání. Čekal nás totiž důležitý úkol –předat peníze, které jsme díky vám a díky SIA Restauraci vybrali na stavbu nové knihovny pro školu!Celkem jsme vybrali 2000 dolarů, tolik potřebnou částku na dostavbu budovy s názvem SMART LIBRARY.Školu podporujeme již od roku 2015, kdy měla pouze pár desítek studentů, vyučovali jsme v dřevěném altánku a děti ještě neměly uniformy.Dnes má škola kolem 400 studentů a velmi se jí daří.Přivítání skupiny bylo velkolepé. Děti zpívaly, tančily, hrály na hudební nástroje a měly pro nás nachystány kambodžské kramy – tradiční šátky, které nosí místní jako nejdůležitější část oděvu. Každému členovi výpravy nakreslily děti obrázek a poté nás čekalo procesí ke knihovně.„Tady stavíme hned vedle nové budovy, budou to celé čtyři třídy,“ pyšní se ředitel Makara.U knihovny následovalo focení a zamačkávání prvních slziček příchozích, následně jsme byli pozváni na tradiční apsara tanec, který je chráněn organizací UNESCO a děti nám jej tančily v několika obměnách.Po této krásné podívané, ke které nás přizvali, aby nás tanci naučili, jsme předali poslední české dárky – hlavně hudební nástroje a česká pexesa.Po oficiálním předání daru jsme se všichni začali chystat k odjezdu – děti mají totiž mezi 11. a 13. hodinou pauzu, kdy jedou domů na kole na oběd. Plní dojmů jsme se naposledy úklonem rozloučili a s hlasitým „sok sabaj! “ tedy „mějte se! “ jsme vyrazili se skupinou zpět na cestu.

Ani ve snu by nás to nenapadlo, ale je to tak. 1. 4. 2024 se konala výroční konference Asociace Kampotského pepře v Kampotu za účasti Ministerstva obchodu. Prezentovaly se výsledky za rok 2023, ale také se volilo nové vedení Asociace. A stalo se to, v co jsme ani nedoufali.Po pouhých 5 letech od startu projektu jsme se stali největším exportérem Kampotského pepře na světě. A co víc, po letošních volbách stojíme v čele samotné Asociace. Náš Ajaa byl totiž zvolený jejím prezidentem. Spolu s Davidem zvítězili s kampaní „Stronger, together!“, která poprvé v historii spojuje všechny dobré firmy a farmáře v Kampotu. Nově tak máme celosvětově na starosti 6 oblastí včetně marketingu Kampotského pepře, kontroly pravosti, prevence podvádění a dalších.Jsme dojatí, šťastní a uvědomujeme si, jaký je to závazek. Stali jsme se projektem, který mění region Kampot k lepšímu – až na úroveň jednotlivých lidských osudů. Je to práce, která je smysluplná a která nás všechny naplňuje. Děkujeme!  

Pamatujete si na naši soutěž na Facebooku, kde měli zákazníci možnost vyhrát cestu do Kambodže na naše pepřové plantáže? Právě tam strávila Nikola s přítelem Davidem celý týden objevováním Kampotského pepře a Kambodže pohledem našich nejchudších farmářských rodin. Poprosili jsme je, aby celou cestu popsali tak, jako bychom tam byli s nimi. Přečtěte si zážitky a podívejte se dojmy, jak vám je Nikča sepsala a spolu s partnerem nafotila. Přivítali nás, jako kdybychom byli součástí rodiny Ten jejich neustálý úsměv fungoval jako spojení místo řeči, protože s tou jsme trochu bojovali. Ale „čolmoj“ a „nadraví“ nám na večer stačilo až až a když ne, náš průvodce Dolphi a Google překladač pomohli pro vyjádření, jak moc dobrá večeře byla. Dostali jsme totiž polívku z hada, kterého jsme ještě před pár hodinami viděli v celku. Zážitek na celý život! Asi jako podívat se na to, jak vypadá opravdová pepřová plantáž. Otázek jsme měli spoustu a přišlo i spoustu odpovědí. Škoda že jsme se nemohli podívat, jak celý proces sběru a přípravy pepře probíhá, než se dostane na talíř. Ale holt není sezóna. I to patří k farmaření, jste odkázaní na přírodu.A to i když jdete spát. Při večerní sprše poléváním vodou z kádě na vás kouká gekon a zatímco spíte na dřevěných prknech, zakrýváte se síťkou proti komárům, kteří by vás jinak sežrali za živa. A to prý zrovna není jejich sezóna. Měli jsme ale i hezká setkání s místní faunou Polévání prasátek vodou nebo cvičení pejsků… A odpolední vedení krav z pastvy a ráno na pastvu byla větší akce a sranda, než by člověk čekal. Když ještě ráno cestou zpátky domů strhnete z palmy kokos a zkusíte si ho (neúspěšně) sami nasekat, cítíte opravdu esenci toho těžkého, ale vlastně odlehčeného farmářského života.Vlivu západního světa neunikli ale ani tady. Večer se vytáhnou telefony s YouTube a obří reprobedna. K tradičnímu kambodžskému jídlu pak hraje Justin Bieber a Ed Sheeran.Ale taky mají Facebook. Což je moc fajn, protože můžeme zůstat ve spojení s dcerou Kuntheou a jejími kamarádkami, které nás oslovovaly „sister“ a „brother“ a nechaly mi krásné, roztomilé vzkazíky. Připadala jsem si opravdu jako princezna, když vám pět dalších malých princezen neustálé říká, jak jsem krásná.No zkrátka cítíme se teď jako součást rodiny! :-)

Sůl z Kampotu je nejlepším parťákem pro náš Kampotský pepř. V loňském roce také dokonce získala chráněné krajinné označení PGI, které deklaruje, že je jedna z nejlepších na světě. Je to právě hrubozrnná sůl, kterou jste před Vánocemi vzali útokem a byla okamžitě vyprodána. Tak jsme se s českou výpravou vydali přímo na plantáž ji posbírat a je konečně skladem! I hrubozrnná sůl je ručně sbíraná, ne těžená Kampotské solanky leží, stejně jako Kampotský pepř, v regionu Kampot. Jsou od sebe vzdáleny asi hodinu jízdy autem a vydali jsme se tam společně až v pozdním odpoledni, když sluníčko už padalo dolů. Měli jsme štěstí! Malé rodinné farmy v okolí salin, které podporujeme, nás nejen vítaly s úsměvem, ale zároveň nás nenechaly dlouho otálet. „Tady máte hrábě, zrovna sbíráme hrubozrnnou sůl, pojďte! “ A tak jsme si naši hrubozrnnou sůl zkrátka posbírali společně s nimi. Jak se taková hrubozrnná sůl sbírá? Do salin musíte jít naboso s dokonale čistými chodidly, dostanete hrábě a z povrchu salin sbíráte velké solné krystaly do podoby pyramidy. Ty si pak v košíčku odnesete do místního skladu. Do výroby jedině v ochranném obleku Veškerá sůl je pak převezena na naše procesní místo, kam jsme se jeli podívat také. Výprava se mohla podívat na přísné hygienické procesy podléhající vysokým nárokům certifikace ISO 9001 a HACCP, na hlavu jsme také dostali čepec a na tělo plášť, postupně si procházíme všechny stroje, které jsou ke zpracování soli potřeba. Nejprve je to velká sušička, následně sortex, který roztřídí jen dokonalé krystalky, které pokračují dál na ruční zpracování. V další místnosti už kambodžské ženy dostanou hrubě roztříděnou sůl, kterou pak ručně přebírají a kontrolují krystal po krystalu, aby se k vám dostala pouze ve 100% kvalitě a čistotě. V balírně už vidíme všechny druhy soli, kterou vám dovážíme – kromě hrubozrnné soli z Kampotu do mlýnku je tady zabalen i nejjemnější a nejvíce delikátní solný květ na finální dochucení, který se z povrchu salin nedávno šetrně sebral, protože zrovna svítilo sluníčko a bylo bezvětří. Tato sůl se totiž může sbírat pouze za dokonalých podmínek, je velmi citlivá. Solné pyramidy, které vznikají následným převařením a jsou skutečným klenotem, jsou už všechny v ČR – je jich každoročně velmi málo, proto je vykupujeme všechny v okamžiku sběru. Za poctivou práci i poctivá odměna - večeře s farmáři No a jelikož jsme byli šikovní, za dobře odvedenou práci nás rodina farmářů pozvala k sobě na večeři na kambodžskou polévku a ovoce z farmy. S pocitem dobře odvedené práce se vracíme na ubytování a vám můžeme už teď prozradit, že hrubozrnné soli z Kampotu jsme přivezli pěkných pár tun, takže snad uspokojí všechny vaše poptávky!Tak dobrou chuť! :-)

Při putování po našich farmách jsme dostali jednu naprosto výjimečnou pozvánku - přespat u farmáře doma. Jelikož všichni z české výpravy podobné zážitky vítají, všichni jsme souhlasili a přijeli jsme v 6 hodin večer, kdy už je v Kambodži tma, na domluvené rozcestí uprostřed pole. Vyzvedla nás delegace s baterkami - to abychom se po cestě nebáli psů, hadů a jiné havěti - a dovedli nás do bezpečí farmářova příbytku. Přespání na farmě je velká sláva pro celou rodinu Proto nám uspořádali opravdu štědrou večeři, která byla, jak jinak, provoněná Kampotským pepřem. Jelikož jsme jeli přímo z Kepu, který je jako přímořské městečko známé pro lov krabů, krevet a jiných mořských plodů, přivezli jsme rodince na přilepšenou hromadu krabů a krevet. Paní farmářka se je ujala uvařit a my jsme spolu s farmářem a jeho dcerou připravovali stoly k večeři. Kromě spousty rýže a masa, které kambodžani milují, nám upekli sladký koláček z palmového ovoce, který byl vynikající. "Můj rodinný recept," říká hrdě farmářka. Farmář nám zase vypráví, jak šikovnou dceru má. „Studuje díky vám v hlavním městě a je 3. nejlepší ve třídě v matematice a 2. nejlepší ve zpěvu, podívejte! “ Dcera začne zpívat – karaoke – tak, jak je v Kambodži u každé večeře dobrým zvykem. Tatínek se hrdě usmívá, my ostatní s respektem posloucháme tradiční kambodžskou píseň. Po večeři jdou dámy umývat nádobí a pánové do temné džungle chytat hada na ranní hadí polévku. Všechny nás ukolébá kambodžská píseň a pomalu se jdeme uložit ke spánku – jak jinak než v chatrči na kůlech. Spíme na zemi – dostaneme však skromný polštářek a větrák – to aby na nás nemohli komáři. Ráno na farmě začíná brzy Ráno na farmě začíná brzy. Už před východem slunce kolem 5. hodiny. Rozespale jdeme dolů po žebříku a už na nás čekají ranní aktivity. Nejdříve vaření slíbené hadí polévky k snídani, poté nauka o šplhání na kokosovou palmu a zbytek osazenstva jde pást krávy. Po návratu nám pan domácí zahraje oblíbenou píseň na bubínek z hadí kůže a poté se jde běhat. Čtete správně – Kambodžané nikdy neběhají, ale jeden člen výpravy byl natolik okouzlen ranní přírodou, že si šel zaběhat – a pan farmář s ním. Držel v žabkách nadšeně tempo úctyhodných 10 minut a potom se s díky a úsměvem vrátil spokojeně zpátky. Přišla doba odjezdu, proto jsme se rychle naposledy opláchli v místní sprše – tedy studně s plastovým vědrem – a vyrazili jsme zpět do civilizace. Na tento zážitek do konce života ani my, ani naše rodinka určitě nezapomeneme. :-)

Už jste byli v Asii, zatímco je u nás v Evropě zima? Náš .pepper..tým jezdí do Kampotu v Kambodži pravidelně. Ale ne za sluncem nebo odpočinkem, nýbrž za prací. Ovšem za takovou, která dělá radost. Našim farmářům, vám a samozřejmě mnohým jiným. Protože rok co rok nám píšete, jestli byste mohli zažít den na pepřové farmě. A my vám vždy rádi vyhovíme. Letos jsme s sebou vzali hned několik výletníků, kteří se nebojí ušpinit si ruce a zažít den diametrálně jinak, než jak jsou zvyklí doma. Prožijte s nimi jeden jediný den. Jejich pohledem a slovy naší spoluzakladatelky Kláry, která je provázela. Vyrážíme za farmáři v Kampotu Všichni si oblékáme .pepper..trika, protože podle nich naši farmáři vždy poznají, že návštěva z Čech patří k nám. Zařizujeme motorky, bereme si šátky a jedeme. Skupina je plná nadšení – konečně se dostane k jádru samotného Kampotského pepře!Projíždíme oranžovou krajinou, víříme prach kolem sebe, palmy, chatrče, mávající rodiny, které nás už znají. Odbočujeme na pole. Před chatrčí nás vítá celá rodina. Maminka, tatínek, starší členové, děti jsou ve škole, jedno zůstalo doma. Vřele se vítáme, přeci jen jsme se rok neviděli. Rozdáváme dárky – letos jsme přivezli dětem české hry, jako Člověče, nezlob se. No a protože jsou Kambodžani národ muzikantský, pro farmáře máme české hudební nástroje, většinou dřevěné. Uronili nejednu slzu, hlavně díky harmonice. „Posaďte se, otevřeme kokos!“ Manžel šplhá na palmu a shazuje jich celý trs.Chvíli si povídáme, jak se máme.„Děti jsou ve škole - jedno studuje zemědělku v Kampotu, zbytek je na univerzitě v hlavním městě,“ povídá farmářka. Dopíjíme kokos a manžel s rodinou nás berou na farmu. Skupina vesele vyráží, ale po hodině na pepřových polích už cítí únavu. Pod žárem tropického slunce „To vedro je nesnesitelné! Jak v tom můžou pracovat?“ Obdivuji pečlivost zasazení každé rostlinky a neúnavnost při jejich zalévání. Dostaneme na práci přivazování rostoucích pepřovníků, které se popínají na kůlu. Skupina se snaží vymyslet efektivnější způsob zavlažování, aby farmáři nemuseli tolik dřít. Nadšeně ukusují první pepřové kuličky, které jsou stále nezralé. „Když je teď posbíráme, buď tyto zelené kuličky naložíme do solného květu, a máme čerstvý zelený pepř v solném nálevu a nebo je usušíme na černý sušený Kampotský pepř na sluníčku,“ vysvětluji, v jaké fázi zralosti pepře se zrovna nacházíme. Kdyby přijeli v březnu, už se některé začnou červenat. Oběd! „Ale pěkně si ho uvaříte po našem!“ říká náš farmář vesele. Z pole přijdeme rovnou do domu. Kuchyň je tmavá a plná velkých hrnců, obrovský oheň už plápolá. Na nás čeká zabité kuře – největší pocta, které se vám může dostat. Vaříme drůbež, nasbíranou zeleninu i morning glory – typ kambodžské trávy, kterou všichni milují s chilli, česnekem a sójovou omáčkou. Všechno jídlo doplňujeme čerstvým Kampotským pepřem na stonku, který si opravdu užíváme. Po jídle umýváme nádobí. A farmáři se nám smějí, protože je to výhradně práce žen, zatímco u nás se jí chopili i muži. Ještě chvíli si hrajeme Člověče, nezlob se a seznamujeme skupinu s okolím farmy či jejím fungováním. „Všechno je tu organické, a to díky Kampotskému pepři. Hnojíme jen netopýřím a kravím trusem. Ostatní ovoce, zelenina a stromy na tom jsou stejně. Když přijde voda a někde by byla chemikálie, spláchla by ji i do pepřových polí, a to se nesmí.“ „Lea heuy!“ Únava nás zmáhá, a tak se srdečně loučíme – hlubokým úklonem i podáním ruky, někteří se v dojetí objímají. Odjíždíme, protože cestu máme ještě dlouhou a prašnou a zítra nás čeká další krásný den. Už na vedlejší farmě. :-)

Pro nás je obyčejné kolo maličkost. Pro rodiny našich farmářů je to až luxus. Proto děkujeme všem, kteří uprostřed léta navštívili pražskou restauraci SIA nebo se následně zapojili do neveřejné sbírky. Díky tomu jsme darovali dětem našich farmářů 20 jízdních kol .pepper..bikes. Podívejte se na radost a úsměvy, které jsme do Kampotu přivezli.  Od středy 19. 7. do úterý 25. 7. jste mohli v restauraci SIA ochutnat speciální menu Rabata gril s Kampotským pepřem díky šéfkuchaři Jiřímu Štiftovi. Z každé objednávky jsme darovali 10 Kč na náš projekt .pepper..bike - kola pro děti z námi podporovaných farmářských rodin.  Zaskočilo nás, kolik našich fanoušků a zákazníků se ozvalo, že chtělo také přispět, ale v daném týdnu restauraci navštívit nemohli. Přece jen, SIA je jen jedna a pouze v Praze. A tak vznikl nápad na neveřejnou sbírku. Ještě než skončilo léto, vybrali jsme víc, než jsme předpokládali. Dnes tak má 20 dětí nový .pepper..bike zaparkovaný doma. A z kilometrů, které musely každý den chodit dlouhé hodiny pěšky, se jim cesta zkrátila na minuty. Děkujeme nejen restauraci SIA, ale také všem dárcům, zákazníkům a fanouškům. Pomáháte nám dodržet náš slib - zlepšovat životní podmínky v jedné z nejchudších zemí jihovýchodní Asie. 

Když se spojí vášeň pro kulinářskou tvorbu s láskou k cestování, může to přinést neuvěřitelné zážitky a objevy v kuchyni i za jejími hranicemi. Kristína Nemčková je právě takovou osobností – nejmladší vítězka soutěže MasterChef na světě a kuchařka s nezdolnou vášní pro kulinářská dobrodružství. Její příběh se potkal s tím naším a Kristína objevila nejen kouzlo Kampotského pepře ale i jeho mnohá tajemství. Podívejte se na Kampotský pepř jejíma očima. V závěru roku 2022 se Kristína ocitla v jihovýchodní Asii. Při plánované cestě ze Singapuru do Vietnamu se zrodil spontánní nápad navštívit Kampot. Kampotské pepře i solné pyramidy nebo vločky z této oblasti totiž používá často ve vaření, a tak ji lákalo podívat se, jak se Kampotský pepř pěstuje a následně zpracovává.  Poradila se s naší Klárou, spoluzakladatelkou značky .pepper..field. Ta ji propojila s našimi místními kolegy, Ajjou a Nicky. Peripetie cesty i nádherné okamžiky pro vás sepsala v článku u sebe na webu. Zajímá vás...? Jaké dva typy pepře se v Kampotu pěstují? A na čem se sesbíraný pepř pak suší? Ptali jste se někdy, kolik kilometrů musí nachodit děti farmářů každý den do školy? Nebo jak přesně probíhají aukce a výkup pepřové sklizně? Nejen to zjistíte v článku Kristíniny zážitky z Kampotu. Na farmách v srdci Kampotu totiž prožila jedinečné chvíle. Spřátelila se s našimi zemědělci a měla příležitost sledovat, co kdy a jak se děje s kuličkami nejlepšího pepře světa. Naučila se, že pro vytvoření tohoto výjimečného koření je potřeba nejen kvalita půdy a klimatu, ale také láska a péče farmářů. Peprná tečka na závěr Kristína se rozhodla podělit se s nimi o své kulinářské dovednosti. Uvařila našim farmářům pokrm s využitím Kampotského pepře, aby si i její hostitelé na chvíli odpočinuli a užili si radost z chuti a vůně tohoto koření. To bylo pro ni nejen kulturní spojení, ale také způsob, jak poděkovat těmto tvrdě pracujícím farmářům za jejich práci. Proto i my děkujeme Kristíně, že s ní můžeme spolupracovat.

Po dvou hodinách úmorné cesty na motorce v pravé poledne a v 38 stupních dojedeme na farmu naší farmářky Tav Bora. Je to jedna z 203 farem, které podporujeme. Vítá nás náruč i široký úsměv. „Koukej, celá rodina se směje a má krásné zuby, “ všimnu si hned, není to totiž v Kambodži samozřejmostí, ba naopak.Zdravotní péče – zubní o to více - je nesmírně drahá. Pro nás je to znak toho, že naše práce dává smysl. Abyste tomu rozuměli – zdravotní péče v Kambodži je nákladná, a proto se snažíme většinu našich farmářů motivovat, aby peníze z fair trade výkupu investovali do 3 oblastí – zdravotní péče, školné pro děti a kultivace farem. Ale teď k tomu úsměvu. Naši kolegové Aleš, Tom a Lukáš přijeli na kampotské farmy poprvé. Sami se rozhodli a koupili si letenky, protože chtěli Kambodžu zažít na vlastní kůži. Před farmáři se trochu stydí, učím je, jak se správně uklonit a pozdravit.Farmářka Tav Bora je veselá jako vždy a chystá nám kokosy a ovoce ze zahrádky. Pomáhají jí manžel, tatínek i další 3 dcery. „Daří se nám dobře, “ popisuje. „Mám 6 dětí – 3 dcery a 3 syny – všichni jsou na univerzitě, jen si to představte! Nejvíce pyšná jsem na dceru, ta chce být doktorka, koukejte, jde do školy i v sobotu, “ ukazuje na dceru, která se obléká do svátečnějších šatů.Sedíme a povídáme si. Překládá náš Ajaa a Nicky – naši dva kambodžané a srdce projektu – které farmáři velmi dobře znají. Mladí lidé, kteří sami pochází z ulice a teď nám pomáhají s tím nejkrásnějším projektem. Tento rok byl hrozně těžký a válka na Ukrajině a její následky na mnoha úrovních zasáhly i do našeho projektu, shodujeme se s Tav Bora. Dobře chápe situaci i to, že děláme maximum a potvrzuje nám, že se stejně, jako ona se mohla vždy spolehnout na nás, tak my se můžeme spolehnout na ni.Prostě nechce spolupracovat s nikým jiným. „Jste jediní, kdo nám platí oficiální fair trade ceny a jediní, kdo se o nás vždy starali a zajímali se o nás. Jsou tu teď i jiní, kteří by náš pepř chtěli koupit, ale my jim prodáme případně jen to, co zbyde, “ popisuje situaci. Pro nás je to nesmírně důležité, protože cítíme, že podpora projektu je i ze strany farem. Mluvíme asi hodinu o tom, co je trápí. Kolegové pobíhají po farmě a poprvé vidí nádherně urostlé stromky s pepřem.Zapojí se do přebírání zelených kuliček pepře s mladými farmářkami, které mají zrovna směnu. „To snad není možné, nikdy mi nedošlo, že kulička po kuličce je tak šílená ruční práce! “ stěžuje si kolega Tomáš, který pracuje teprve pár minut. :-) Kolega Aleš hraje s holčičkami české pexeso a vysvětluje jim, jaká zvířátka máme v ČR. Holčičky jsou nadšené a pexeso si nechávají. Ochutnávají česká sušená jablka a švestky a úplně zapomínáme na čas. Kolega Lukáš se ztratil na farmě a nadšeně pobíhá mezi pepřovými políčky a zvířaty. Ta si ho zamilují. Západ slunce pomalu přichází a všichni se scházíme k odjezdu. Klárka má černé prsty od přebírání čerstvého zeleného pepře, „jako od českých vlašáků! “  směje se. Lukáš si chce adoptovat pejska, Tomáš ukusuje čerstvé zelené kuličky pepře, David s Aajou si zapisují poznámky ze sezení s farmáři, aby bylo stále co zlepšovat. Sedáme zpocení a špinaví na motorky a při západu slunce odjíždíme na dvouhodinovou cestu zpět do města. Jsme unavení, ale plní euforie. Plní nadšení a lásky z projektu, který když vidíte na místě samotném, vás naplňuje velkým štěstím. A je jedno, jestli jste v .pepper..field grafik, event manažer nebo se staráte o zákazníky na e-shopu.To dobro pak předáte dál i v detailech – našim zákazníkům – kteří ví, že ten pravý a skutečně férový projekt s Kampotským pepřem nese název .pepper..field. :-)

Mýtická krása, schopnost svádět pohledem a nadpozemský hudební a taneční talent, to vše jsou charakteristiky magických apsar, ženských bytostí jihovýchodní Asie, které se staly jedním ze základních kamenů kambodžského kulturního dědictví. Jejich odkaz se nyní učí malé školačky v Kambodži a my měli příležitost jedno takové taneční vystoupení vidět! Můžeme je přirovnat k evropským nymfám či vílám Jedná se o nadpozemsky krásné ženské bytosti, které svým stylizovaným tancem s typicky vyvrácenými prsty na rukou dokázaly okouzlit každého muže. Výjevy tančících apsar se objevují na kamenných stěnách chrámů a to především v nejznámějším z nich, v Angkor Wat. Zde by mělo být až na 3 tisíce vyobrazení těchto tanečnic, což dokládá, jak významného postavení se jim v prastarých dobách dostávalo. Během největšího rozkvětu angkorského období měly tyto tanečnice za úkol v královském paláci provádět posvátné rituály, rituální tance a vítat významné hosty. Těm poskytovaly služby potěšující smysly i ducha a staly se pestrobarevnou součástí celého, již tak ohromujícího chrámového komplexu. Sláva a význam apsar postupem času upadala, jejich umění však přežilo po dlouhá staletí a dodnes je v Kambodži pěstováno. Místní obyvatelé jsou na svou khmerskou minulost náležitě hrdí a drží některé z dávných tradic stále při životě. Proto je tanec nebeských nymf v zemi velmi populární a věnuje se mu celá řada mladých děvčat, která s jeho tréninkem začínají již v útlém dětství.  Taneční kreace jsou totiž sledem složitých pohybů rukou doprovázených charakteristickou mimikou v obličeji Oněch pohybů by mělo být až na dva tisíce, a pokud by je některá z tanečnic chtěla předvést najednou, postupně za sebou, trvalo by to přibližně dvě hodiny. Pohyby rukou jsou navíc doprovázeny dalšími stovkami pozic těla. Pohyby však nejsou jen tanečním uměním, ale každý pohyb v sobě má ukryté určitý význam a poselství. Stačí tedy jen nepatrná změna a sdělení tance se může lišit. Celou nádheru tohoto umění podtrhuje bohaté zdobení šatů s květinovými motivy, doplněnými lesklými šperky a bohatými korunami. Svou vizáží dnešní apsary přesně kopírují vzhled svých starověkých předchůdkyň.

Dny 13. až 15. května jsou v Kambodži zasvěceny oslavám. Slaví se totiž narozeniny tamějšího vládce Norodoma Sihamoniho, jediného monarchy na světě, který hovoří plynně česky. Plynulé ovládání češtiny ovšem není jedinou zajímavostí tohoto vladaře, jehož životní příběh naplnil tanec, otroctví i panování. Studium na českých školách a odpor vůči komunismu Vládnutí měl Norodom předurčené. Narodil se totiž jako syn kambodžského krále Norodoma Sihanuka, který jej v jeho devíti letech vyslal do tehdejšího Československa na zkušenou. Sám prezident Antonín Novotný tehdy zařídil malému Kambodžanovi vládní stipendium, díky kterému princ začal v srdci Evropy studovat základní a později jazykovou školu.  Spíše než jazyky však Norodomovi uhranul tanec, který nakonec začal studovat na Pražské konzervatoři a později i na AMU. Když do Československa vtrhla vojska Varšavské smlouvy, byl jedním z těch, kteří proti vpádu demonstrovali. Sám přitom neměl ani tušení, že podobný osud již brzy potká i jeho rodnou zem. Z tvrdé práce na polích velvyslancem Kambodže Kambodža se o pár let později dostala do područí frakce Rudých Khmérů a jeho královský otec byl svržen. Sihamoni se dostal zpět domů v roce 1975. Nečekalo na něj však žádné velkolepé přivítání, místo toho musel na příkaz Pol Potova režimu pracovat jako otrok na rýžových polích. Jeho rodina byla uvězněna do roku 1978, kdy režim Rudých Khmérů padl. Až do osvobození Vietnamem byl Sihamoni se svou rodinou uvězněn ve svém paláci. Následně se stáhl do ústraní kláštera a stal se mnichem. Touha tančit však byla silnější a tak nakonec z kláštera odešel a zamířil do Paříže. Zde založil vlastní taneční školu, kterou vedl až do nového milénia a kde se později stal také velvyslancem Kambodže při UNESCO v Kambodži. Zajímají vás další krutá fakta o historické nadvládě Rudých Khmerů v Kambodži? Přečtěte si další článek, ve kterém popisujeme drtivou historii Kampotského pepře. Kambodžská koruna a čestné občanství Prahy Králem Kambodže byl korunován v roce 2004 a v čele země působí dodnes, byť jeho role je dnes již především reprezentativní, podobně jako u řady dalších monarchů v Evropě. Do Česka se panovník několikrát vrátil a vždy na naši zem vzpomíná s láskou. Češtinu prý stále ovládá naprosto plynně! Letos panovník, který se ve své zemi těší velké oblibě, oslavil 69. narozeniny. Co myslíte, popovídáme si s ním někdy hezky česky? :-)   Zdroj úvodní fotografie: reflex.cz

Pokud se chystáte na cestu do Kambodže a vybíráte si zajímavá místa, která by neměla uniknout vaší pozornosti, rozhodně si na svůj seznam přidejte jezero Tonle Sap v oblasti Siem Reap. Tonle Sap, nebo také Tonlésap, znamená v překladu Velké jezero a jedná se o opravdovou vodní perlu celé jihovýchodní Asie, která vás doslova okouzlí svou krásou. Tonle Sap je největším sladkovodním jezerem v celé jihovýchodní Asii a také místem s jedním z největších ekosystémů na světě. Je totiž domovem obrovského počtu rozmanitých živočišných a rostlinných druhů. V roce 1997 bylo – i se svými přilehlými oblastmi – zapsáno na seznam biosférických rezervací UNESCO.  Jezero, (na) ve kterém tepe život Jezero má skutečně grandiózní rozměry. Je 250 kilometrů dlouhé a 100 kilometrů široké. V podstatě jej můžeme nazvat vnitrozemským oceánem. V mnoha místech vůbec nedohlédnete na protější břeh! Přesto je jezero relativně mělké a v nejhlubších místech dosahuje hloubky maximálně 10 metrů. Mimo zástupců fauny a flóry se na jezeře zabydleli také lidé a vytvořili zde množství komunit obývajících plovoucí vesnice. Každá z nich je trochu odlišná, co je však spojuje, je jejich závislost na jezeře a jeho přírodních zdrojích. Tou vůbec nejproslulejší vesnicí je Chong Khneas, s řadou obchodů, domů a škol pohupujících se na vodě. Tato vesnice je již trochu turistická, přesto stojí za návštěvu. Navštívit ovšem můžete celou řadu dalších vesnic, stačí si jen domluvit projížďku po jezeře. Počítejte však s tím, že se jedná o výlet minimálně na celý den. Kdy Tonle Sap navštívit? Tou nejlepší dobou k návštěvě jezera je období dešťů, tedy období od června do října. Jezero se touto dobou rozvodní, vyleje ze svého koryta a vytvoří jedinečný záplavový biotop. Lodí se pak dá zajet na celou řadu neuvěřitelných míst, odkud lze sledovat místní savce, ptáky i obojživelníky. V období sucha se naopak drží hladina jezera blíže dnu, do některých oblastí nelze lodí zajet vůbec. Vesnice navíc nemají takové kouzlo, jako během záplavového období. Zajímají vás další tipy na místa, která byste v Kambodži neměli minout? Pak se můžete s radostní ponořit do dalšího cestovatelského článku. Tentokrát se zaměříme na naši srdcovou oblast Kampot. :-)

Pokud byste si alespoň jednou v životě chtěli splnit sen o blankytně modrých lagunách a bílých plážích s palmami, nemusíte mířit jen do luxusních exotických destinací. Jsou tu i taková místa, která nabízejí neméně nádherné zážitky zalité sluncem a za ceny, které vás příjemně překvapí. Jednou z nich je i ostrov Koh Rong, druhý největší ostrov Kambodže nacházející se na jihozápadu země.  Bílý písek a průzračné moře – turisty zde potkáte navíc jen pár měsíců v roce Ostrov o přibližné rozloze 78 kilometrů čtverečních by se dal nazvat skutečným rájem na zemi, navíc toto místo netrpí přílišným náporem turistů. Celkem zde můžete naleznout 23 nádherných pláží s bílým pískem. Právě pláže jsou tím hlavním tahákem, kvůli kterému turisté na ostrov míří. Pláže se táhnou po téměř 50 % pobřeží. Přesto největší kouzlo celého ostrova spočívá v tom, že je do značné míry nedotčený a nabízí nádherné přírodní scenérie. Co dělat na ostrově? Vyražte na vodu, nebo pod vodu Mimo dlouhých hodin strávených na pláži proto můžete trávit čas na ostrově i celou řadou dalších aktivit, mezi které patří možnost udělat si projížďku lodí okolo jeho břehů. Místní moc dobře ví, jaká místa vám ukázat! Chcete-li co nejautentičtější zážitek, domluvte si cestu s místním rybářem. Pokud toužíte po ještě dobrodružnějším zážitku, zkuste si domluvit výlet do některé z místních potápěčských destinací a ponořte se do nádherných hlubin plných života. Veškeré vybavení vám rádi zapůjčí v tamních potápěčských centrech a také vám vysvětlí, co a jak, abyste si hlubiny co nejvíce a bezpečně užili. V momentě, kdy už budete unaveni oceánem, můžete vyrazit do zábavního parku High Point, který vám umožní prozkoumat krásnou přírodní džungli. Budete se vznášet ve výškách korun stromů, procházet se po 25 dřevěných plošinách vzájemně propojených žebříky, visutými mosty a užívat si lanovou dráhu. Jedná se o 130 metrů plných adrenalinu, které jsou zajímavým zpestřením prosluněné dovolené. Tak co? Kdy vyrážíte? :-) Chystáte se v Kambodži strávit více času? Rádi vás seznámíme s dalšími kouzelnými místy. Vyražte například na ikonické jezero Tonle Sap!

Krama, to je kus Kambodže, kterou můžete nosit vždy při sobě. Třeba i doma v Česku. Nosí je ženy, nosí je muži a dokonce i děti všech sociálních vrstev. Kambodžské hedvábné či bavlněné šátky zvané Krama jsou nedílnou součástí tamní kultury i módním doplňkem. Kambodžané je dovedou využít na tisíc způsobů! Není přesně jisté, jak se šátku podařilo stát nedílnou součástí khmérské kultury, ačkoliv se historici domnívají, že může souviset s dávnými vazbami na indický subkontinent, kde jsou podobné šály velmi oblíbené. Je ovšem zajímavé, že žádná jiná země v jihovýchodní Asii historicky šátky v tak velké míře nenosila, což z Kramy dělá o to výraznější kulturní dědictví. Ani náboženství, ani politika Na rozdíl od jiných kultur, ve kterých jsou šátky vnímány jako součást náboženství a slouží především pro zakrytí hlavy, je Krama zcela nenáboženský a nepolitický symbol. Díky tomu se může tento kus hedvábné látky používat v podstatě na cokoliv: od přikrývání hlavy, přes nošení dětí až po houpací síť. Krama je dokonce součástí tradičního khmérského bojového umění. Během zápasu si ji bojovníci ovážou kolem pasu, hlavy či pěstí. Matky naopak kramu využívají k zavinutí svých dětí a jejich nošení na těle. Vůbec nejčastěji se však krama využívá jako klasický šátek či šál, který pomáhá chránit před kambodžským sluncem. Jak se od sebe Kramy liší? Krama byla také způsobem, jak se vyšší vrstvy odlišovaly od nižších. Ti nejvýše postavení si totiž Kramy nechávali vyrábět z hedvábí a v některých případech dokonce hedvábná krama zastupovala náš klasický zásnubní prsten během žádosti o ruku. O ceně kramy rozhoduje také její vzor. Zde samozřejmě platí, že čím složitější, tím nákladnější takový kus látky je. Proces výroby kramy si sice za staletí prošel určitým vývojem, stále se však jedná o ryze ruční práci, do které se zapojuje hned několik osob. Na jejím konci vzniká kus Kambodže, který můžete nosit i vy. A garantujeme vám, že vám bude slušet. :-) Jaký další suvenýr si z Kambodži můžete přivézt domů? Přečtěte si náš článek o těch nejautentičtějších památkách na tuto pohádkovou zemi.

Pokud někdy zavítáte do Kambodže, rozhodně při svých toulkách touto úžasnou zemí nevynechejte provincii Kampot a její stejnojmenné hlavní město. Nebuďte však příliš zaskočeni, pokud se vám bude zdát, že jste se přenesli v čase a prostoru do Francie 19. století. Přesně tak na vás totiž může Kampot zapůsobit. Promenády jako na bulváru Champs-Élysées Díky své lehce omšelé, ale stále úchvatné koloniální architektuře, kterou doplňují zelené parky, chaoticky vedená elektřina a poloha na klidně se pohupujících vlnkách řeky Praek Tuek Chhu, budete mít pocit, že se procházíte starými ulicemi Paříže, kde se zastavil čas. Právě řeka je středobodem města, který je na svém levém břehu lemován krásnými promenádami nabízející výhledy na nedaleký národní park Bokor. Ještě než se vydáte do jeho nespoutané flóry, ponořte se hlouběji do ulic města a prozkoumejte samotné město. Ideálně pěšky, případně na kole. Na své si v Kampotu přijdou milovníci gastronomie i umění  Zavítat byste určitě měli do Old Market Street, která je hlavní ulicí města a najdete zde mnoho malebných kavárniček a obchodů se suvenýry. Své kouzlo má také rybí trh postavený v roce 1934, který byl zrenovován ve stylu art deco. Dnes se v něm nachází luxusní restaurace podávající mořské plody. Můžete se tu však stavit třeba jen na aperitiv a kochat se krásou interiérů. Druhou šanci dostalo i staré kino, které se změnilo na hotel Old Cinema. Ten nabízí atmosféru zlaté éry Kampotu z minulého století a také bazén, ve kterým si mohou hosté zaplavat a pořádně se zrelaxovat před svým dalším kambodžským dobrodružstvím. Pokud vás zajímá historie místa, po kterém cestujete, rozhodně zajděte do místního muzea, jehož expozice jsou věnované historii. Mimo exponáty na vás čeká také zrekonstruovaná budova muzea, která původně sloužila coby sídlo guvernéra provincie. Milovníci umění si přijdou na své v PiPetPi Gallery, která vystavuje díla lokálních umělců. V přízemí pak najdete krámek, ve kterém jsou k dispozici nejrůznější výrobky z papíru a upcyklované šperky. Spousta sběratelských předmětů na vás čeká také v obchůdku jménem Kampothead, který vás skrze množství krásných předmětů přenese v čase do první poloviny minulého století, kdy byl Kampot doslova zářivou říční perlou. Část tohoto kouzla si dochoval dodnes, je mu však nutné věnovat trochu času, abyste bývalý lesk spatřili na vlastní oči.  Rozhodně to ale stojí za to!

Možná jste také byli fanoušky filmu Tomb Raider z přelomu tisíciletí, ve kterém si Angelina Jolie střihla roli Lary Croft. Slavný film natočený na motivy snad ještě slavnější počítačové hry se natáčel mimo jiné také v Kambodži. Kulisy k dobrodružným scénám poskytl chrám Ta Prohm, který je ukrytý hluboko v džungli. Duchovní místo, které dýchá pradávným životem Díky filmu můžeme dnes o chrámu mluvit jako o jednom z nejikoničtějších míst Kambodže. Jeho rozpadající se věže a zdi jsou svírány gigantickými kmeny stromů a jejich kořenovým systémem, což celému místu dodává na velmi zvláštní atmosféře. Při procházkách po zapomenutých nádvořích chrámu či uvnitř jeho stinných chodeb budete neustále pod dohledem kamenných soch válečníků a mytologických bytostí. V tomto chrámu se budete zkrátka cítit, jako byste putovali zpět časem a objevovali zapomenutou civilizaci.  Dnes je sice v rámci bezpečnosti a zpřístupnění pro návštěvníky chrám již téměř vytržen ze spárů džungle, přesto se jeho vzhled stále ze všech chrámů v Kambodži nejvíce přibližuje tomu, co nalezli jeho dávní objevitelé. Zašedlé stěny, rozpadlé struktury a mechem obrostlé kameny, které ve vás rozdmýchají spoustu fantazií a touhu objevovat také. Teď už chrámu vládne příroda Samotné kmeny a kořenový systém jsou dnes v podstatě nosnou konstrukcí některých staveb, které by se bez nich rozpadly. A není se čemu divit, vždyť chrám zde stojí od 12. století. Za svou historii byl místem pro život až 12 tisíc osob, které sloužily khmérskému panovníku Jayavarmana VII. Ten jej nechal vybudovat se záměrem postavit největší chrám v Angkoru, který zasvětil památce své matky. Ve své době zde bylo uctíváno na 300 buddhistických božstev. To trvalo až do doby, než se z chrámu stal hinduistický svatostánek. Ta Prohm dnes můžete obdivovat při vstupu do známého Angkoru. Ten otevírá od 7:30 a zavírá v půl šesté večer. Tak se zde nezapomeňte zastavit. Zajímá vás, co dalšího v Kambodži můžete objevit? V našich článcích najdete hned několik tipů!Zdroj fotografie Tomb Raider: Austria Forum

Pepř rozhodně platí za národní bohatství Kambodže. Tato asijská země však o svůj poklad málem přišla. Nadvláda Rudých Khmérů – extrémně nacionalistické organizace, která v zemi mezi lety 1975 a 1979 páchala opravdovou národní genocidu, si vyžádala nejen mnoho obětí na lidských životech, ale za oběť padla také část kultury země spolu s tradicí pěstování pepře. Proč zelená pepřová zrna Rudým Khmérům tolik vadila? Zemědělství ano, buržoazie ne Abychom blíže pochopili motiv likvidace pepřových plantáží, je nutné vysvětlit, proč vůbec Rudí Khmérové v zemi rozpoutali brutální teror. Ideou Pol Pota a jeho strany bylo v zemi nastolit tzv. agrární utopický socialismus, tedy nastavit mechanismy fungování státu opírající se výhradně o zemědělství a systém přerozdělování, díky kterým bude země zcela soběstačná. Problém ovšem spočíval v tom, že pro nastolení takového režimu žilo v Kambodži v té době až příliš mnoho osob. Proto začala cílená likvidace těch, kteří neměli nově vytvořenému systému co nabídnout. Jednalo se především o vyšší vrstvy, vzdělané, ať už to byli pedagogové, lékaři, právníci, obchodníci a další odborníci. Tak trochu překvapivě byli do skupiny buržoazních živlů zařazeni také pěstitelé pepře, kteří byli nuceni likvidovat své pepřové plantáže, v horším případě opustit svou farmu.  Desítky let obnovování tradic Teror Rudých Khmérů trval necelých pět let, přesto jej konali s takovou efektivitou, že tradice pěstování pepře téměř vymizela. Situaci navíc nenahrával ani ten fakt, že se jižní oblasti Kampot a Kep staly po svržení režimu útočištěm zbylých Rudých Khmérů, kteří se schovávali v místních horách. Tyto oblasti patřily historicky k oblastem s největší produkcí pepře a přítomnost Rudých Khmérů jeho pěstování i nadále znemožňovala. Situace se změnila až po přelomu tisíciletí, kdy bylo na tradici pěstování pepře opět navázáno a za necelých 20 let se stal pepř opět dominantní zemědělskou komoditou. Kampotský pepř tak opět pomáhá nejen kulturně, ale především ekonomicky, zapomenout na hořkou pachuť minulosti.

Ačkoliv žádný národ, lid nebo kulturu nelze zaškatulkovat, níže se s vámi podělíme o některé z nejčastějších charakteristik Kambodžanů a také o některé poznatky, které jsme si odnesli z osobních zkušeností s touto zemí. Kambodža je jednou z mála asijských zemí, která si stále zachovává svůj osobitý charakter. Je to dáno tím, že zde není tak silný cestovní ruch a také dost možná i povahou samotných Kambodžanů, kteří mají své hodnoty založené na úplně jiných věcech, než je kariérní úspěch a život zaměřený na peníze. Rodina především Kambodžané mají na prvním, druhém a také třetím místě svou rodinu, která pro ně znamená vše a okolo které se také točí jejich život. Rodiny zde bývají skutečně velké. To je nejvíce patrné během rodinných oslav, kdy se sjedou strýcové a tetičky, bratranci a sestřenice a všichni další příbuzní, aby společně oslavili nejrůznější sváteční obřady jako jsou svatby nebo Nový rok. Země slunce a nekonečných úsměvů Nejen na takových akcích se všichni usmívají od ucha k uchu. Kambodžané jsou zkrátka šťastní lidé – a to i v momentech, které příliš radosti nepřinášejí. Jejich povaha je klidná, jsou laskaví a starostliví. To je dáno především buddhistickým náboženstvím, které každému z nich vštěpuje filosofii soucitu a péče v každodenním životě. Buddhismus, který následuje až 97 % populace, učí Kambodžany být otevřenými všemu novému, co do jejich života vstupuje, znalostí nevyjímaje. To je důvod, proč se tak rádi učí. Mnoho Kambodžanů se ocitá pod hranicí chudoby – především v provinciích má valná většina obyvatel pouze základním vzděláním. Jejich zvídavost jim ovšem velí učit se vše nové, co je zrovna k dispozici. A toho je v době internetu stále víc. Na duchařiny si Kambodžané potrpí Kambodžané jsou extrémně pověrčiví. Na nejrůznější aspekty pověrčivosti můžete narazit v podstatě na každém kroku. Mnoho úkonů nejdříve podléhá malým rituálům, které mají zajistit jeho správné vykonání. Jedním z příkladů může být posvátné tetování Sak Yant, tetované bambusovou tyčkou a za přesného ceremoniálu, při kterém se musí odříkat speciální mantra pro budoucího nositele tetování.  Ostatně, zeptejte se přímo Davida a Kláry, našich spoluzakladatelů. Kambodža je jejich druhým domovem a oni sami už se několika takových rituálů zúčastnili. :-) Ani rituály a ani pověrčivost však neznamená, že se Kambodžanů musíte bát, ba naopak. Tihle milovníci zpěvu a dobré nálady vás svou pozitivní náladou velmi rychle naočkují a brzy se budete v jejich společnosti cítit jako doma! Můžete nás také sledovat na Facebooku nebo Instagramu, kde vám o našich zážitcích z Kambodži – a nejen o nich – pravidelně vyprávíme.

Krásné kambodžské ženy ladně tančící do rytmu tradiční hudby patří mezi poklady kambodžského dědictví po dávné khmerské civilizaci. Tzv. apsary, neboli nebeské nymfy či vodní víly, ve svých kostýmech plných zlata a barev bavily svým již dávné vládce sídlící v chrámech, jako je Angkor Vat. Přestože je tanec Apsara stále více populární, jeho kořeny sahají až tisíc let před náš letopočet. Něco jako znaková řeč? Tanec Kambodžského království vychází z hindské a buddhistické mytologie a má odkazovat na jemně se vznášející obláčky vodní páry. Ženy při něm kroutí boky, propínají ruce nad hlavu s až nepřirozeně vytočenými prsty. Jednotlivé choreografie jsou velmi složité a dívky se je učí od útlého věku dlouhých devět let. Ostatně – jen gest rukou je na dva tisíce! Trvá proto roky, než se jej naučí a dovedou k absolutní dokonalosti a jen nepatrně odlišné pohnutí rukou může z celého provedení udělat úplně jiný význam. Posláním nymf však podle tradic nebyl pouze tanec. Postupem času byly tyto ženy zbožštěny a jejich úkolem se stala péče o duše válečníků padlých v boji. Zároveň se stávaly životními družkami božských umělců, tedy především zpěváků a hudebníků. Duchovní odkaz Kambodžského království zamotal hlavu nejednomu králi Byť je tento půvabný tanec mytologickým symbolem, ženy jím motaly hlavy hlavně smrtelníkům. Výjimkou nebyli ani samotní králové. Tanečnice proto působily i na dvorech urozených vládců, kde zastávaly i roli společnic. Podle některých pramenů měl mít těchto božských společnic král Džajavarman VII. na 2 tisíce. Nebeské nymfy však plnily tuto úlohu v dobách, kdy se u nás stavěly středověké hrady a od 14. století byl jejich náplní opět již jen nebeský tanec, jehož podoba byla zachována i do dnešní doby. Pokud tedy někdy zavítáte do Kambodže, určitě se vydejte na některou slavnost, kde ženy a dívky Apsaru již tradičně tančí. Naskytne se vám téměř identická podívaná jako khmérským panovníkům před stovkami let. Tanec Apsara nám zatančily i dívky z naší spřátelené školy v Siem Reap  To, že se v tradicích opravdu pokračuje a dívky se Apsaru učí v Kambodži už od mala, dokazuje i návštěva základní školy nedaleko Siem Reap, kterou .pepper..field podporuje. Při návštěvě jsme dětem darem přivezli sportovní vybavení a školní pomůcky a místní školačky nám slavnostně Apsaru zatančily. Sledujte na Facebooku nebo Instagramu, kam zážitky z Kambodži pravidelně přidáváme! :-)