Pepřové plantáže v ohrožení: proč Kampotský pepř málem vymizel?

Pepř rozhodně platí za národní bohatství Kambodže. Tato asijská země však o svůj poklad málem přišla. Nadvláda Rudých Khmérů – extrémně nacionalistické organizace, která v zemi mezi lety 1975 a 1979 páchala opravdovou národní genocidu, si vyžádala nejen mnoho obětí na lidských životech, ale za oběť padla také část kultury země spolu s tradicí pěstování pepře. Proč zelená pepřová zrna Rudým Khmérům tolik vadila?

Zemědělství ano, buržoazie ne

Abychom blíže pochopili motiv likvidace pepřových plantáží, je nutné vysvětlit, proč vůbec Rudí Khmérové v zemi rozpoutali brutální teror. Ideou Pol Pota a jeho strany bylo v zemi nastolit tzv. agrární utopický socialismus, tedy nastavit mechanismy fungování státu opírající se výhradně o zemědělství a systém přerozdělování, díky kterým bude země zcela soběstačná.

Problém ovšem spočíval v tom, že pro nastolení takového režimu žilo v Kambodži v té době až příliš mnoho osob. Proto začala cílená likvidace těch, kteří neměli nově vytvořenému systému co nabídnout. Jednalo se především o vyšší vrstvy, vzdělané, ať už to byli pedagogové, lékaři, právníci, obchodníci a další odborníci. Tak trochu překvapivě byli do skupiny buržoazních živlů zařazeni také pěstitelé pepře, kteří byli nuceni likvidovat své pepřové plantáže, v horším případě opustit svou farmu. 

Desítky let obnovování tradic

Teror Rudých Khmérů trval necelých pět let, přesto jej konali s takovou efektivitou, že tradice pěstování pepře téměř vymizela. Situaci navíc nenahrával ani ten fakt, že se jižní oblasti Kampot a Kep staly po svržení režimu útočištěm zbylých Rudých Khmérů, kteří se schovávali v místních horách. Tyto oblasti patřily historicky k oblastem s největší produkcí pepře a přítomnost Rudých Khmérů jeho pěstování i nadále znemožňovala.

Situace se změnila až po přelomu tisíciletí, kdy bylo na tradici pěstování pepře opět navázáno a za necelých 20 let se stal pepř opět dominantní zemědělskou komoditou. Kampotský pepř tak opět pomáhá nejen kulturně, ale především ekonomicky, zapomenout na hořkou pachuť minulosti.