Blog

Podobně jako je tomu u nás, dávají i Kambodžané oslavám Nového roku náležitou pozornost. Tento svátek, který se po vzoru například Indie nebo Thajska orientuje slunečním kalendářem, oslavuje nejenom začátek, ale i konec – končí totiž náročné období sklizně a farmáři si mohou na chvíli oddechnout. Silvestr s ohňostroji ale čekejte až na samotném konci – předtím je totiž potřeba udělat spoustu důležitých obřadů! 1. den (Moha Sangkran): Příchod andělů a nových lásek Khmerové věří, že v první den oslav Nového roku přichází Noví andělé, aby se starali o tento svět. Vyzdobí pro ně své domy, provedou generální úklid a připraví nápoje a ovoce, aby se tohoto světa – a hlavně do jejich domácností – andělé náležitě zamilovali. Každý spokojený anděl totiž v domě zůstane po celý rok a stará se o celou rodinu. V tento den se také chodí do chrámu pro požehnání, hrají se tradiční hry a někteří mladí Kambodžané vítají tento den jako příhodný okamžik k seznámení. V několika posledních desetiletích totiž v Kambodži „randění“, jak ho známe my, neexistovalo, a tak je tento svátek plný společného potkávání se na ulici velmi příhodným okamžikem udělat první krok a seznámit se s výjimečným partnerem. 2. den (Wanabot): Darování Jak praví jedno staré indické přísloví „Cokoliv stojí za to mít, o to stojí za to se také rozdělit“ – a toto Khmerové moc dobře vědí. V tento den obětují dary svým rodičům, prarodičům a starším lidem. Jedná se o hmotné dary, ale i peníze či oblečení pro chudé lidi. Navečer se všichni sejdou v chrámech, staví hory s písku a prosí mnichy o požehnání štěstí a míru. 3. den (Leung Sakk): Do nového roku řádně čistí a osvěžení Tento den bychom pojmenovali jako náš Silvestr – jedná se o ten den, kdy se z roku 2021 stane rok 2022. Hned ráno vyráží Khmerové do chrámu, aby vykonali obřad hory z písku a nechali se požehnat. Na řadu přichází také radostný svátek Srang Preah, kde se všichni osprchují. Ale nebojte, neznamená to žádné hromadné oslavy v kambodžských koupelnách, ale o rituální očištění. Vodou se polévají a koupou buddhistické sochy, mniši, starší lidé, rodiče i prarodiče, aby se jim lidé omluvili a zavděčili. A zároveň tak trochu proto, aby se mladí náležitě pobavili. Khmerský Nový rok je pro Kambodžany velkým tradičním svátkem plným barev a radosti. Užijete si jej i vy jako návštěvníci, pokud se zrovna v té době budete v Kambodži nacházet. V té době doporučujeme navštívit chrám Angkor Vat, kde můžete i vy dostat požehnání od mnichů, což může být nezapomenutelným suvenýrem po celý rok. Nebo se zastavte na jihu země, v Kampotu, pro ten nejlepší pepř na světě.

Kambodžský nový rok neboli khmerský nový rok (khmersky: បុណ្យចូលឆ្នាំខ្មែរ), nazývaný také Choul Chnam Thmey nebo Moha Sangkran, je tradiční každoroční oslavou nového roku v Kambodži. Tento třídenní svátek letos připadá na 14. - 16. dubna a pojí se nejen se začátkem slunečního roku např. podle Indie nebo Thajska, ale termínově například také s našimi Velikonocemi. A datum vlastně není to jediné, co mají tyto dva svátky společné. Pohanské požehnání nebo khmerská tradice? Kromě velmi tradičního čištění Buddhových soch parfémovanou vodou staršími, bohatého prostírání stolů s květinami a jídlem pro uctění svých předků a přehlídky nádherných svátečních oděvů, oslavují Khmerové příchod nového roku třeba i velmi oblíbeným poléváním vodou. Že vám to připomíná moravský venkov? To klidně může, protože tento zvyk vypadá opravdu velmi podobně a rozhodně při ní omladina zažije spoustu legrace jak u nás, tak v Kambodži! Připravte se na pořádnou sprchu Zatímco u nás takzvaná Oblévačka znamená polévání děvčat na Velikonoční pondělí – nejdříve kvůli trestu za lakotu a neobdarování koledníků, později jako známá omlazovací kúra – probíhala vždy za pomocí kýble a studené vody, v Kambodži se nejčastěji polévají tekutou omítkou (směs vody s trochou křídového prášku). Tento svátek se jmenuje Srang Preah. V obou případech máte téměř 100% jistotu, že tato sprcha nečekaně přistane na vaší hlavě díky mladší generaci, která si oba svátky náležitě užívá. Nenechte se ale zmást a neberte to rozhodně jako škodolibost, polévání vodou pro Khmery znamená omluvu – omlouvají se starším za jakoukoli chybu, kterou jim způsobili, a aby se jim zavděčili. Duben – čas dovolené To, proč Kambodžané slaví začátek roku právě v dubnu, má ve své podstatě dva důvody. Za prvé, v angkorské éře, tedy ve 13. století, změnil tehdejší khmerský král nový rok na pátý měsíc lunárního kalendáře, tedy na duben podle slunečního kalendáře. A protože je v Kambodži zhruba 95 % populace zemědělského zaměření, dávalo to všem velký smysl. Období od listopadu do března je pro khmerské zemědělce nejrušnějším obdobím, kdy sklízejí úrodu z rýžových polí. V dubnu si Khmerové najdou čas na takovou malou dovolenou po těžké práci na polích, protože ještě neprší a je stále velké horko.  A co Kampotský pepř, ptáte se? Ten se tomuto ukončení sklizně trochu vymyká, protože potřebuje jiné podmínky než rýže. A my už dobře víme, že ten nejvzácnější zralý červený pepř se sklízí až na přelomu května. 

Zatímco kuchyně z Vietnamu, Číny či Japonska je pro nás sice stále exotická, ovšem zdaleka ne neznámá, v případě kuchyně kambodžské (či chceme-li tradiční khmerské) se bavíme o chutích, které jsou nejen v České republice, ale i pro celou řadu dalších evropských zemí velkým tajemstvím. Jak tedy ve skutečnosti vypadá tradiční kambodžská hostina? Ve stravě Khmerů hrají důležitou roli rýže a sladkovodní ryby. V rýži jsou navíc opravdoví znalci – khmerská kuchyně využívá nad 2000 druhů! Jsou to suroviny, které jsou v zemi všudypřítomné díky řece Mekong a jezeru Tonle Sap. Toto jezero se během monzunového období rozlévá až na plochu 16 tisíc kilometrů čtverečních a přináší blahodárnou vláhu do rýžových polí a vytváří dokonalé prostředí pro tření ryb. Francie, Vietnam, ale i Čína Khmerské tradiční recepty jsou ovlivněny celou řadou okolních zemí. Na západě jsou patrné thajské vlivy, na východě zase vietnamské. Kuchyni však ovlivnili i čínští přistěhovalci a nesmíme opomenout ani francouzský vliv, kterému Kambodža podléhala v dobách kolonialismu této země Francouzi. Tradiční ingredience jsou tedy podobné těm, které jsou využívané i v dalších asijských zemích. Mimo ryb a rýže je to palmový cukr, limetky, česnek, chilli, kokosové mléko, citronová tráva, šalotka apod. Mezi tradiční pokrmy se tak řadí například ryba Amok dušená v kokosovém mléce a zabalená v banánovém listu. V tomto jídle hraje důležitou roli také kari pasta. Jedná se o národní jídlo, které bychom mohli přirovnat k naší svíčkové, i když v tomto případě hovoříme o velice zdravé svíčkové. :-) Jak se hřeší v Kambodži? I Kambodžané si ale umí dopřát trochu toho nezdravého, jak dokazuje Twa Ko, tedy tradiční klobása. Ta se vyrábí z vepřového či hovězího masa a různých směsí koření. Správná Twa Ko by měla obsahovat 20 až 25 procent tuku. Klobásu si nejraději ogrilují, případně si ji vychutnají se zeleninou a rýží. Nom banh chok je obdoba českého rohlíku s máslem a čajem. Jedná se o vývar s rýžovými nudlemi na kari, který Kambodžané rádi snídají. Tyto nudle jsou přelévány rybí omáčkou a servírují se s množstvím zeleniny, jako je okurka, fazolové klíčky, banánový květ apod. Kambodžané si také potrpí na sladké. V jejich případě představuje dezerty většinou sladké ovoce opět v doprovodu rýže. Nevěřili byste, kolik různých druhů banánů ve skutečnosti existuje, dokud nezavítáte na některých z kambodžských trhů. Mimo banánů je však velmi oblíbeným ovocem mango, ananas či durian se svou neobvyklou chutí a vůní, který Asiati doslova zbožňují.

Krysa ověnčená medailemi vlastně může působit tak trochu komicky, v tomto případě jde však humor stranou. Svou malou zlatou medaili si myšák Magawa vysloužil za svou službu pro organizaci APOPO, jejíž cílem je vyhledávat zaminovaná místa, od min je čistit a zpřístupnit tak místním další kus drahocenné půdy, kterou se předtím neodvážili obdělávat. Také my jsme Magawu podporovali a několikrát ho za náš pobyt v Kambodži navštívili. Zpráva o jeho smrti nás velmi zarmoutila. Pojďme si jeho důležitost připomenout alespoň následujícím článkem, který věnujeme tomuto krysímu hrdinovi. Magawa – statečný zachránce životů Magawa svou službu vykonával právě v Kambodži, která dodnes platí za jednu z nejzaminovanějších zemí na světě. Jedná se o pozůstatek krvavé genocidy Rudých Khmerů, kteří v zemi zabili či těžce zranili více než 64 tisíc obyvatel. Právě díky práci Magawy, jeho krysích kolegů a celého týmu v Kambodži se daří miny ve venkovských oblastech hledat po stovkách. Důvodů, proč se k hledání min využívají krysy, je hned několik. Tato zvířátka mají dokonale vyvinutý čich a pokud projdou tím správným tréninkem, jsou schopny vyčenichat chemikálie uvnitř min a dané místo označit. Odměnou jim je samozřejmě dobrota. Zároveň je jejich hmotnost natolik nízká, že se mohou minovým polem prohánět zcela beze strachu, že by svou malou packou zařízení aktivovali a došlo k výbuchu. Krysa se bez člověka neobejde – a člověk bez krysy také ne Díky tomu byl Magawa schopen prohledat plochu o velikosti tenisového kurtu během třiceti minut, což by běžnému člověku s detektorem zabralo i několik dní. Přesto tento krysí hrdina nikdy nebyl na hledání sám – člověk s detektorem mu vždy dělá doprovod, aby potvrdil jeho nález. Podle statistik se podařilo krysám celkově vyhledat téměř 65 tisíc min ukrytých v zemi, čímž bylo ochráněno na 1,7 milionu lidí před možným zraněním či dokonce smrtí. Proto je důležité vyzdvihovat a připomínat takové hrdiny, jako byl Magawa, který si poslední roky užíval zaslouženého odpočinku a který se stal vzorem pro celou řadu svých nástupců. Zdroj fotografie: PDSA

Kambodža je zemí, kam míří za exotickými zážitky stále větší množství turistů. Není to však jen příroda, jídlo či architektura, co je v Kambodži exotické. Pro nás Evropany mohou být překvapivé i některé typické vzorce chování Kambodžanů, na které je dobré se připravit. Na zdraví! A pořádně Připít si na zdraví je běžné v celé řadě evropských zemí. Kambodžané však tento zvyk prožívají velice nevídaným způsobem. Na zdraví (kambodžsky „čul mui“) si během oslav připíjejí při každém loku a vše je doprovázeno velkým jásotem a popřáním každému, kdo sedí u stolu zvlášť. Není divu, že se taková piatika může protáhnout do noci. Hlavně v klidu V zemi je hlavním náboženstvím buddhismus – filozofie tohoto náboženství je tedy vlastní velké většině Kambodžanů. To je také důvod, proč jsou mírní, klidní a vždy se snaží vyhnout konfliktům. Jen málokdy uslyšíte rozezlený křik a hádky. Stejně tak v momentě, kdy se vy sami necháte unést svými emocemi, ztrácíte v očích místních svou autoritu. Tady je nejlepší strategií úsměv od ucha k uchu.  Co na sebe? Kambodžané jsou poměrně rezervovaní a proto je dobré na nábožensky významná místa chodit v nepříliš křiklavém oblečení, které sahá nejlépe až pod kolena a zahaluje i lokty. Stejně tak je neslušné vcházet k někomu do domu v botách. Toto pravidlo platí také u chrámů, kde je vhodné také sundat pokrývky hlavy. Nesahat Právě hlava je v Kambodži považována za nejposvátnější, nohy naopak za nejméně důležité. Proto není vhodné dotýkat se hlavy kohokoliv. Stejně tak je neslušné ukazovat na nohy osob, zejména mnichů a soch Buddhy. Bez rukou Ano, podání ruky v tomto případě není vhodné. V Kambodži se zdraví přiložením dlaní k sobě, přitažení rukou k hrudníku, vše doprovázeno jemnou úklonou. Čím důležitější osoba před vámi stojí, tím výše byste měli ruce mít a tím hlubší by měl být úklon. Dodržování těchto zvyků otevírá Khmerům jejich srdce a k širokým úsměvům se brzo přidá vlídné přijetí třeba klidně za práh jejich domovů, kde začíná ta opravdová, autentická Kambodža. Také my vždycky pokorně následujeme zvyky našich farmářů v regionu Kampot, kterých si nesmírně vážíme.

Kambodža je země, kterou si za ty roky, kdy ji navštěvujeme, dovolujeme nazývat naším druhým domovem. Přesto nás nepřestává udivovat svou rozmanitostí a pestrostí a také některými úsměvnými fakty, které jsme se o ní dozvěděli. Angkor Vat na vlajce Chrám Angkor Vat ležící v provincii Siem Reap je asi nejznámějším místem Kambodže, kam ročně míří tisíce turistů. Mimo to, že se jedná o vůbec nejrozsáhlejší náboženský komplex na světě, je Angkor také jedinou budovou na světě, která se dostala až na národní vlajku. Žádný Happy Meal Přestože kambodžská – nebo chcete-li tradiční khmerská kuchyně – u nás není příliš známá, je skutečně výborná. Ovšem Evropan si při delším setrvávání v zemi může postesknout po pořádném „junk foodu“ – jídla z fast foodu západního typu. Problém je v tom, že v zemi nenajdete ani jeden McDonald's. Nejznámějšímu řetězci rychlého občerstvení se zde zkrátka nepovedlo zapustit kořeny. Zoufat však není potřeba, Burger Kingu se to podařilo.  Kdo by chtěl hodit „rychlé jídlo“ za hlavu a vyzkoušet pravou autentickou Kambodžu, doporučujeme zavítat k místním a ochutnat pravou khmerskou kuchyni, založenou na více než 2 000 druzích rýže, sladkovodních rybách a různých druzích zeleniny a ovoce. Třeba se v ní objeví i praví Kampotský pepř, kterému budete opravdu blízko. :-) Gekoni věští manželství Gekon obrovský je jedno z mnoha zvířátek, na která lze v zemi narazit. Místní je mají v úctě a dokonce věří, že jsou schopni věštit budoucnost. Jako zde my trháme okvětní lístky kopretin, Kambodžané počítají gekoní švitoření, aby zjistili, zda budou mít štěstí či kdy budou mít svatbu. Ta mimochodem trvá obvykle tři dny, což by u nás bylo opravdu hodně bublinek. Pohřby jsou skutečnou ceremonií Ještě větší událostí než svatby, jsou pro Kambodžany pohřby. Přestože průměrný měsíční příjem činí přibližně 100 dolarů, pohřby zde průměrně vycházejí na 9 tisíc dolarů. Obřad navíc může trvat až 49 dní, během během nichž se setkává široká rodina, která povětšinou skládá své veškeré úspory, aby bylo poslední rozloučení co nejdůstojnější. Miny na každém kroku Kambodža je dodnes jednou z nejzaminovanějších zemí na světě a tak se velké pohřební ceremonie často konají bohužel i z důvodu šlápnutí člověka na minu. Těch je po celé zemi roztroušeno na 8 až 10 milionů. Jedná se především o venkovské oblasti, kam turisté tak často nezavítají – cestování po Kambodži je bezpečné a sami Khmerové vítají každého návštěvníka s otevřenou náručí. Tohle je pouze jednou z částí krvavého dědictví Rudých Khmerů, jejichž rány Kambodža dosud zcela nezahojila. Do letošního roku pomáhal s postupným odminováním Kambodže odvážný krysí samec Magawa, kterého jsme v jeho záslužné činnosti podporovali i my sami. Za svůj život vyčenichal více než stovky min v kambodžských venkovských oblastech. Začátkem tohoto roku zemřel, a i když na jeho místo časem nastoupí nový trénovaný krysí zachránce, Magawa nám zůstane v srdci a jsme na jeho činnost právem hrdí.

Čím déle v cizí zemi strávíme, tím více vzpomínek načerpáme a tím více nám přiroste k srdci. Abychom si i po návratu domů mohli neustále připomínat momenty, které jsme na svých cestách prožili, je dobré si z oněch míst odvézt několik suvenýrů a malý kus ciziny si tak sebou vzít domů. Pokud chcete tímto způsobem vzpomínat i na Kambodžu, máme pro vás několik tipů na drobnosti, které si ze země odvézt a které se vám nebudou jen tak válet doma na poličce. Krama Krama je věc, na kterou v Kambodži narazíte na každém kroku. Jedná se totiž o multifunkční šátek, který je jedním z národních symbolů země. Krama má nespočet využití. Mimo funkce šátku je využívána pro nošení dětí, zakrývání obličeje, jako houpací síť pro děti, coby moskytiéra, k odhánění hmyzu a ke spoustě dalších věcí. Mezi tradiční barvy kramy patří červená a bílá, nicméně můžete narazit na celou pestrobarevnou paletu různorodého zpracování. Kramu můžete koupit na každém rohu, vybírejte však ty s vyšší gramáží a pevností, aby vám šátek vydržel co nejdéle. I u nás jej totiž můžete s láskou nosit a rozhodně nebudete působit jako exot. :-) Upcyklované předměty Kambodža rozhodně nepatří mezi země s vysokým životním standardem, ba naopak. Tamní obyvatelé jsou povětšinou chudší a proto hledají nejrůznější způsoby obživy. Jednou z nich je výroba nejrůznějších předmětů z odpadu.  Do této činnosti se promítá nevšední řemeslné khmerské umění, kteří jsou schopni i z na první pohled naprosto bezcenného kusu odpadu vyrobit něco krásného. Většinou se jedná o dekorativní předměty, ale můžete najít i věci denní potřeby, jako jsou například peněženky, nádobí, oblečení apod. Tetování Pokud chcete skutečně permanentní památku na Kambodžu, nechte si udělat tradiční khmérské tetování. Tato tetování mají hlubokou symboliku a jsou prováděna během obřadu, který vtiskne tetování magické vlastnosti. Khmérské tetování není ozdobou, khmérské tetování má ochrannou symboliku, která se stane vaší nedílnou součástí. David s Klárkou mají svá khmerská tetování na sobě a my s nadsázkou a možná bez nadsázky rádi říkáme, že chrání celý .pepper..field. :-) V neposlední řadě si z Kambodži odvezte také několik kuliček Kampotského pepře pro štěstí. A pokud se vám do kufru již nic nevejde, nemusíte zoufat. Stačí se jen podívat na naše stránky a dopřát si pořádný kus autentické Kambodže i ve své kuchyni hned v několika podobách.

Stát se digitálním nomádem je snem velké spousty osob. Někdo sebere laptop, batoh a vyrazí tam, kam ho nohy zavedou. Někteří však mají potřebu zjistit si dopředu co nejvíce informací. Pokud patříte do druhé skupiny a chtěli byste své nomádské dobrodružství prožít i v Kambodži, jste na správné adrese. Přinášíme vám pár základních poznatků, které byste měli mít na paměti, až se jednoho dne vypravíte splnit si své sny například do této slunné a usměvavé země. Internet je pomalý, ale dostupný Pro každého digitálního nomáda je důležité to, aby měl co k jídlu a pití, kde složit hlavu a stabilní internet. Ten v Kambodži je, ovšem nesmíte na něj spěchat. Pokud tedy patříte k těm, kteří denně zkonzumují hory gigabajtů, je dobré zdržovat se spíše ve větších městech. V okolních oblastech internet je, ale notně procvičí vaši trpělivost. Dobrou zprávou je, že internetové připojení je v zemi levnou záležitostí, takže být online není nic nemožného. Nepodceňujte zdravotní pojištění V Kambodži se skutečně nevyplatí nemít zdravotní pojištění. Služby nemocnic západního střihu jsou opravdu velmi drahé. Stačí jedna nešťastná náhoda, spadnete z motocyklu, vymknete si kotník na procházce a může vás to stát značnou část úspor. Je proto dobré mít kvalitní cestovní pojištění, které veškeré léčebné výlohy uhradí. Naučte se základy jazyka Platí to všude na světě, že je dobré umět alespoň trochu z řeči místních. Ať už si budete připadat sebevíc hloupě, alespoň pár slov se naučte. Místní uvidí, že máte snahu a chcete proniknout do jejich kultury a sblížit se. Mějte poznámky v telefonu a naučte se pozdravy a rozloučení, pojmenování některých pokrmů a několik základních otázek. Vhod vždy přijde i nastudování počtů. Zkuste si své jídlo objednat v jejich řeči a uvidíte, že téměř okamžitě prolomíte ledy v celé restauraci. Prostudujte si historii Není nad to znát historii místa, na kterém se ocitnete. Vše si můžete následně propojit do souvislostí a podobně jako s jazykem místním ukázat, že pro vás dané místo není jen dovolenkovou destinací, kterou jste přijeli proválet. Poznávejte Kambodžu skrz na skrz a uvidíte, že se vám za to odvděčí svým nekonečným úsměvem. Ale pozor, možná už potom budete chtít své digitální nomádství pověsit na hřebík a zůstat tady natrvalo. :-)

Stali jsme se hosty jedné z nejsledovanějších internetových televizí v ČR, která získala nejedno ocenění za svou zpravodajskou a publicistickou činnost v divácké anketě Křišťálová lupa. Prošli jsme drsným sítem a odpověděli na všechny zvídavé otázky reportéra Michaela Rozsypala. Obhájili jsme náš Kampotský pepř jako ten nejlepší na světě? Jak jsme se z 12 farmářských rodin dostali na aktuální číslo 203 rodin, které jsou pod našimi křídly? A kdo v Kambodži na všechno dohlíží, když jsme zrovna na druhé polovině světa? Poslechněte si náš rozhovor v DVTV, který patří mezi ty nejsledovanější v posledních týdnech. Nebudeme vám lhát, když přišlo pozvání do DVTV, měli jsme obrovskou radost. Do této televize není pozván zdaleka každý – i pro nás je to zpětná vazba, že v Česku naše práce opravdu něco znamená a že má světový dopad. Proto jsme neváhali a pozvání přijali.  „Trochu drze jsme přišli za prezidentem Asociace Kampotského pepře v Kambodži a řekli jsme mu, co máme v plánu. První rozhovor s ním byl hodně odměřený, ale pak se úplně proměnil a rozzářil,“ popisuje David začátky s projektem .pepper..field. „Na začátku byla situace složitá i kvůli tomu, že hranice byly téměř uzavřené – je to logické po tom všem, čím si Kambodža prošla,“ vzpomíná Klára.  Souhlasíte s Klárou a Davidem, že i v dnešní době má kvalitní pepř cenu zlata? Pusťte si celý náš rozhovor. Ačkoli jsme už několika rozhovory pro rozličné televizní kanály prošli, tentokrát to bylo jiné a musíme přiznat, že nás zachvátil i lehký pocit nervozity. Opravdu jsme v DVTV! O to více nás těší, že se náš rozhovor těší takové oblibě. Děkujeme vám všem za vlnu vyjádřené podpory v komentářích a na sociálních sítích. Jsme pyšní na naší úžasnou .pepper..family, kterou ve vás máme.

Provincie Kampot, odkud vám dovážíme Kampotský pepř, je jednou z nejmalebnějších oblastí Kambodže, která si dokázala uchovat svou autentickou tvář ovlivněnou nejen samotnými Kambodžany, ale také kolonialisty, kteří zde v minulých stoletích působili. Je jedinečným místem, kam musíte vyrazit, chcete-li poznat skutečnou Asii. Byť se jedná o nádherné místo, turismus jej prozatím příliš nezměnil a tak si zde za skutečně minimální náklady můžete vychutnat dovolenou, na kterou nikdy nezapomenete. Proč se nám tak líbí v Kampotu? Kromě toho, že milujeme všudypřítomně zelenající se plantáže, máme zde i spoustu oblíbených míst, která navštěvujeme každoročně a které s pepřem z oblasti Kampot přímo souvisí. Co taková pepřová turistika může obsahovat? Bokorské hory Určitě byste si neměli nechat ujít národní park Bokor, kde se stanete svědky krás, které dokáže vytvořit pouze místní příroda. Jedná se o hory, které z jedné strany dělají stín právě našim plantážím a poskytují jim útulné útočiště připomínající džungli. Pokud vyrazíte do těchto hor, tak kromě známých historických míst a nádherných starých budov uvidíte i vodopád Popokvil. Na tomto jedinečném místě splynete nejen s přírodou, ale také s místními. Jedná se o oblíbené místo meditujících mnichů i místních, kteří se zde osvěžují během parných dní. Mořské ryby servírované jako nikde na světě Chtěli byste ochutnat Kampotský pepř jako nikdy předtím? Potom bychom vám doporučili rybí trhy v blízkém Kepu, kde vám s čerstvě vylovenými krevetami naservírují také čerstvý zelený Kampotský pepř přímo na stonku a lehce ugrilovaný na pánvi. Delikatesa, na kterou sem lákáme i naše přátele. Samotné město je plné restaurací, které se na vaření s pepřem přímo specializují, dělají školy vaření či jej prostě zařazují do jídelníčku s naprostou samozřejmostí. P.S. Věděli jste, že unikátní kampotské podnebí a půda dávají jedinečnou kvalitu vícero surovinám, než je jen Kampotský pepř? Místní sůl je kupříkladu jedna z nejchutnějších a nejzdravějších, kterou jsme kdy měli na talíři. A najdete ji i u nás. Výborné je i další lokální koření a čerstvé byliny, které farmáři pěstují na svých pozemcích.

Je to více než rok, co koronavirová pandemie výrazným způsobem přibrzdila tempo lidstva a vystavila jej zcela novým situacím. Kdo by si byl kdy pomyslel, že děti nebudou moci chodit do školy, návštěva přátel a rodiny bude možná jen ve velmi omezeném režimu a cestování se stane výzvou plnou komplikací a papírování. Mnozí nadšení cestovatelé proto raději sedí doma, což ovšem neznamená, že by jejich cestovatelské srdce nebilo dál. Mnozí z nich již nyní spřádají plány, které kouty naší planety prozkoumají, až se vše vrátí do normálu. Pokud mezi ně patříte i vy a do oka vám padla Kambodža, zajisté jste již četli o všech notoricky známých památkách, které se dají v této zemi navštívit. My vám ale chceme nabídnout malou ochutnávku toho, co v běžných průvodcích po Kambodži nenajdete. Milovaný Kampot Tato oblast v jižní části Kambodži nabízí jedinečnou chuť pravé Asie, kde lze občas narazit na jemné nuance, které tu za sebou zanechali Francouzi v koloniální době. Pokud byste se vydali právě sem, rádi vám zařídíme prohlídku jedné z našich farem, na kterou vás vezme náš kambodžský tým. Zažijte Kampotský pepř autenticky, jako jej s malými rodinami zažíváme my. Kampot je také plný rýžových políček a pepřových plantáží, nad kterými se tyčí štíty krásných Bokorských hor plných jeskyní, zlatých Buddhů, vodopádů a starodávných chrámů. Ve městě najdete i naše nejoblíbenější restaurace využívající Kampotský pepř tak, jak jste to ještě nikdy nezažili. Kardamomové hory Tato unikátní oblast plná divé fauny a flóry se nachází na jihozápadní hranici Kambodže s Thajskem. Jedná se o místo, kde můžete zažít deštný prales v jeho pravé kráse. Je ovšem důležité myslet na to, že čím krásnější takové místo je, tím je i nebezpečnější. Proto se do hustého porostu džungle vydávejte jen se zkušenými průvodci, kteří vás vezmou na ta nejzajímavější místa a pokud budete mít štěstí, prožijete i zajímavá setkání s obyvateli pralesa. Stejně jako v Kampotu i tady vás můžeme seznámit s udržitelnou komunitou, která vás pohostí, ubytuje a v naprostém bezpečí provede touto krásnou přírodou. Mondulkiri Kdo z vás minulý týden sledoval naši online přednášku pro cestovatelský festival Kolem světa, tak ví, že Mondulkiri je překrásný kus džungle s volně žijícími slony. Ti tady na stáří dožívají v krásném projektu, který zachraňuje týrané slony a dává jim šanci na důstojný život plný svobody. Pokud tedy chcete vyrazit do pralesa s trsem banánů a plížit se zelení tak dlouho, dokud nezahlédnete obrovské sloní tlapy, napište nám a rádi vás s organizací Mondulkiri Project propojíme.

Ráno vstanou a vydají se na svou pepřovou plantáž zalitou sluncem. Sluneční paprsky, prosvěcující skrze listoví pepřových lián, šimrají kambodžské farmáře po tváři až do večera, kdy je čas jít zase domů. Tento scénář se opakuje den co den, dokud není čas na sklizeň a sušení pepřových zrn, po kterém následuje prodej úrody. Pro některé farmáře se jedná o radostnou finální tečku za jejich prací, pro některé o velmi náročný úkol, který rozhoduje o budoucnosti celé jejich rodiny. Proč je pro některé farmáře těžké prodat svůj pepř, ačkoli je na něj na trhu poptávka? Mohlo by se zdát, že pepř v takové kvalitě, jakou má ten Kampotský, nemají farmáři žádný problém prodat. Bohužel opak je v některých případech pravdou, což je způsobeno hned několika faktory. První z nich se odvíjí od problematického hledání odběratelů. Mnoho farem totiž leží na odlehlých místech, kam se obchodníkům nechce putovat – a tak musí farmáři putovat za obchodníky. Pokud nějakého skutečně najdou, nastává druhý problém, kterým je jazyková bariéra.  Kampotský pepř je především vývozním artiklem, což znamená, že jej vykupují zahraniční obchodníci, kteří většinou neovládají khmérštinu. Proto je komunikace mezi malým farmářem a zahraničním obchodníkem často velmi problematická. Víme, kterým farmářům je potřeba nejvíce pomoci Vyhráno však není ani v momentě, kdy se oba obchodní partneři domluví. Produkce některých farem je totiž tak malá, že o ni velcí obchodníci zkrátka nemají zájem. Odběr z takové farmy se jim totiž nevyplatí tak, jak by si představovali. Farmáři tak mnohdy nezbývá nic jiného než prodat svou úrodu pod cenou, aby za svou práci dostal alespoň nějaké finanční ohodnocení. A to je velká škoda, protože pepř od takových farmářů je mnohdy daleko kvalitnější než pepř z velkých farem vlastněných nejčastěji cizinci, kteří je vnímají pouze jako zdroj financí, čemuž je podřízena i celková produkce. My jsme se rozhodli najít si vlastní způsob, jak se takovému pepři vyhnout, najít si svůj vlastní a ještě k tomu pomoci místním. Snažíme se podat ruku právě těm rodinám farmářům, které jsou menší, neumí anglicky, je pro ně obtížné jezdit do města a dostat tak svůj pepř na trh. Jsou to ale právě ty rodiny, které znají okolí Kampotu tak dokonale jako nikdo jiný. I jeho výjimečnou půdu, po které chodí po generace. A právě díky nim vám můžeme nabídnout pepř, který nemá na světě obdoby. 

Pokud se někdy vydáte do kambodžské oblasti Kampot, zcela jistě zde narazíte na podivné plantáže zahalené palmovým listím, které mohou připomínat tuzemské chmelnice. Jak již asi tušíte, jedná se o plantáže pepřovníku černého, který díky příznivým klimatickým podmínkám a tradičnímu přístupu k jeho pěstování, plodí právě zde ta nejlepší pepřová zrna na světě. Ty jsou hlavní obživou přibližně pár stovek místních farmářů, kteří každý den přicházejí na plantáže za svitu slunečních paprsků, aby se postarali o své černé zlato, jak je místní pepř nazýván. Farmáři si musí poradit hned s několika přírodními živly Právě ostré sluneční paprsky jsou důvodem, proč se jednotlivé pepřové liány zakrývají palmovými listy, které je chrání před sežehnutím. O to se také starají také štíty Bokorských hor, které poskytují tolik potřebný stín.  Důvodem, proč mají farmáři se svou plantáží každý den plné ruce práce, však není slunce, ale především škůdci. Způsobů, jak s nimi bojovat, je hned několik. Ti méně zodpovědní používají chemické pesticidy, s jejich pepřem se u nás ovšem nesetkáte. Náš pepř je pouze z těch farem, které se se škůdci vypořádávají pomocí tradičních přírodních postupů. Ty jsou navíc doplněny o hnůj a guáno získávané z jeskyní obydlených netopýry, které rostliny vyživují tím správným způsobem. Není dne, kdy by farmáři nezkontrolovali všechna zrnka z pepřových plantáží Období sklizně přichází v termínu od února do května. V tomto čase začíná nejtvrdší práce, při které farmáři ručně sbírají jednotlivé trsy zrn Kampotského pepře, které dále zpracovávají. Postup zpracování je neméně náročný, zrna se musí oddělit od stonku, krátce povařit a následně rozprostřít na rohožích a sušit na slunci, během čehož získávají charakteristické zbarvení. Mimo období sklizně si farmáři užijí taky spoustu práce a a to především se sazením či každodenním kontrolováním zrn – červený Kampotský pepř se kupříkladu sbírá pouze po plně zralých bobulkách, takže celodenní dřina vám přinese třeba jen hrníček pepře. Po sklizni je každé zrno pečlivě přebíráno pinzetou (kvůli velikosti), baleno a odesíláno. Přečtěte si, jak i samotné balení může být náročné! Pěstování pepře je proto velmi namáhavou prací, ze které je krk osmahlý a ruce plné mozolů. Historicky za svou tvrdou práci farmáři navíc nebyli adekvátně odměňováni. A přesně to se u nás v .pepper..field snažíme změnit. 

Historie týkající se pěstování a obchodu s pepřem je bohatá, plná dobrodružství, plaveb do neznámých končin a výstavby honosných paláců za peníze utržené z obchodu s pepřovými zrny. Pozadu nezůstávají ani dějiny spojené s pěstováním pepře v oblasti Kampot. Tradice pěstování pepře v Kambodži sahá do našeho středověku Pepř je v Kambodži pěstován od dob Khmérské říše, což představuje tradici sahající hluboko do dob, kdy na našem území vládli staří Přemyslovci. Vůbec první zevrubný popis pěstování pepře v oblasti Kampot však pochází až ze 13. století. V tomto období přijel na území dnešního Kampotu čínský vyslanec jménem Zhou Daguan, který věnoval část svých spisů právě způsobu pěstování pepře starými Khméry a jejich zvyklostem. Díky tomu je jeho dílo dodnes jedním z hlavních zdrojů informací o kultuře Khmérské říše.  Byť se obchod mezi starým kontinentem a dálnou Asií naplno rozběhl již v 16. století, výjimečnost kampotského černého zlata Evropané objevili až mnohem později. Stalo se tak v 19. století, kdy byl v Kampotu vybudován přístav, do kterého přijížděly obchodní lodě z celého světa. V této éře se produkce Kampotského pepře zintenzivnila, aby nedlouho poté lehly plantáže popelem. Spory o území zničily pepřová pole K tomu došlo během válek mezi sultanátem Aceh a Holanďany, kteří do oblasti původně přicházeli pouze za obchodem. Holanďané však nakonec do oblasti přivezli zkázu a roztříštění sultanátu. Jeho představitel za odměnu nechal spálit plantáže, aby nepadly do rukou holandských nepřátel. Pro tradici pěstování pepře v Kampotu je ovšem typické, že je schopna povstat z popela. To se podařilo i po Acehských válkách, aby se do poloviny 20. století stal pepř z této oblasti dominantním kořením na evropských trzích. V roce 1928 pocházela většina pepře používaného ve Francii právě z této oblasti a v šedesátých letech se produkce dostala již na závratných 8 tisíc tun ročně. Krutý politický režim se snažil podlomit nejenom vůli, ale zničit i tradice Jak tomu ale bývá, po prudkém růstu často následuje strmý pád. Ten pro tentokrát přinesli Rudí Khmérové, kteří celou zemi decimovali nevídaným způsobem. Ona osmitisícová produkce se náhle smrskla na pouhé 4 tuny ročně a místní farmáři se ve snaze předejít hladomoru soustředili především na pěstování rýže. Nyní se tradice pěstování pepře v této oblasti opět probouzí k životu a my v .pepper..field jsme vděční, že můžeme být součástí jejího znovuzrození. Od roku 2018, kdy jsme začali v Kambodži férově podnikat a spolupracovat, se mnohé posunulo k lepšímu. Jsme rádi, že můžeme být u toho a sledovat, jak se tato nádherná země opět otvírá světu.

Pokud jste našimi zákazníky, popřípadě uvažujete o tom, že si malý kus Kambodže do své kuchyně pořídíte i vy, vězte, že tímto nákupem neuděláte radost jen nám, ale především podpoříte rodiny farmářů žijící v kambodžské oblasti Kampot, kde je námi nabízený pepř pěstován. Pomáhat je nutné – ale efektivně Tito lidé každý den vstávají do podstatně odlišné reality, než na jakou jsme zvyklí u nás v moderním evropském prostředí. Byť zde řada věcí nefunguje tak, jak by měla, drtivá většina z nás má alespoň jistotu záchranné sociální a zdravotní sítě, které nám tzv. kryjí záda a dokážou pomoci, když je nejhůř. Bohužel v Kambodži nic takového neznají. Celá země se ještě stále vzpamatovává z nelehké minulosti a pro každou z místních rodin platí nutnost postarat se sama o sebe, jelikož to za ni nikdo jiný neudělá. Nedostupná lékařská pomoc, velmi strohý vzdělávací systém a chabý trh práce jsou důvodem, proč je zde život výrazně odlišný od toho našeho. Z hodnot Kambodžanů bychom se mohli leccos přiučit Přesto je život mezi pralesy a pepřovými plantážemi ryzejší a dost možná i šťastnější. Pokud byste chtěli v Kambodži najít osobu, která není pozitivní a neustále se nesměje od ucha k uchu, hledali byste skutečně dlouho. Tito lidé se totiž ze svého mála naučili udělat velké bohatství a každou maličkost brát jako příležitost k radosti. A přesně to je důvod, proč chceme mezi námi Evropany a pozitivními Kambodžany uzavřít směnný obchod. My Evropané pošleme do Kambodže kus našeho západního bohatství, za které si tamní farmáři dovolí zdravotní péči a pošlou své děti do škol. Oni na oplátku provoní naše kuchyně jedinečným Kampotským pepřem a naučí nás, že to největší bohatství se neukrývá na bankovních účtech, ale v našich srdcích a ve způsobu, jakým nahlížíme na svět okolo nás.

Pokud nás sledujete pravidelně, všimli jste si nového článku od Khmer Times, který jsme uveřejnili u nás na Facebooku a který se týká toho, jak důležité je ono chráněné zeměpisné označení Kampotského pepře a jaký je jeho důsledek v celém kontextu! Rozhodli jsme se vám tento důležitý článek přeložit a dovysvětlit, abychom vám ještě více přiblížili jedinečnost Kampotského pepře. Co je to Ženevský akt Lisabonské dohody a jak funguje s ochranou známkou původu Světová organizace duševního vlastnictví, jinak známá pod zkratkou WIPO, je organizace, která od roku 1967 dbá na to, aby byla co nejvíce chráněna jedinečnost duševních i fyzických produktů lidské kultury. Mezi tyto produkty patří i Kampotský pepř, který je nedílnou součástí kambodžské zemědělská kultury, jenž jej po generace pěstuje a šlechtí do podoby nejlepšího pepře na světě. V minulém roce vstoupil v platnost tzv. Ženevský akt Lisabonské dohody, což je smlouva, která je spravována právě organizací WIPO. Zjednodušeně řečeno se jedná o smlouvu, díky které mohou jednotlivé mezinárodní organizace u svých produktů jasně zdůrazňovat jejich původ a také zeměpisné označení. Tyto ochranné nástroje pomáhají lokálním producentům odlišovat jejich výrobky od ostatních, které nedosahují takových kvalit, zviditelňují je a tím jim napomáhají k vyšším výdělkům. Kampotskému pepři se dostalo žádoucí ochrany Jednou z prvních zemí, která se do celého systému Ženevského aktu Lisabonské dohody zapojila, je Kambodža, která tak získala možnost udělit některým ze svých produktů specifické zeměpisné označení. A není překvapením, že se této cti dostalo právě Kampotskému pepři, který se tak může svou jedinečností prezentovat jako první kambodžský produkt na území Evropy. Díky tomu získává zcela jasně dominantní postavení mezi ostatními pepři, které jasně upozorňuje na příběh nejen pepřových zrn, které rostou na jednom z nejkrásnějších míst světa, ale také poukazuje na příběhy lidí, kteří se věnují tradici jeho pěstování po dlouhá staletí. To otevírá Kampotskému pepři zcela nové možnosti, jak o sobě dát ve světě vědět a ukázat lidem, jak jedinečná a intenzivní může chuť pepře ve skutečnosti být. Pokud tedy budete nakupovat Kampotský pepř, známky s písmeny PGI (Protected Geographical Indication) či GI (Geographical Indication) vám napoví, že se skutečně jedná o pravý Kampotský pepř se vším všudy.  Jak jej bezdpodmínečně poznat od ostatních se můžete dočíst například v tomto článku.

Byť aktuální situace v naší zemi – a podobně ani nikde jinde ve světě – cestování příliš nenahrává, těžké časy jednou pominou a my si budeme opět moci vychutnávat svobody a výletů do všech koutů světa. Cestování v době pokoronavirové by však mohlo být trochu jiné, s daleko větším důrazem na udržitelnost a autenticitu. Koronavirus nám ukázal křehkost základů, na kterých stojí naše společnost a negativa globalizace To, co bylo před rokem jen jakousi nákazou řádící v Číně, je dnes problém, který omezuje život každého z nás. Společnost otáčející se na plné obrátky téměř ze dne na den zamrzla, lidé poznali, jak křehké jsou mechanismy, díky kterým žije většina lidí v takovém blahobytu. Navíc se jasně ukázalo, jak moc toto zpomalení prospívá naší planetě. Snížená míra dopravy i výroby přinesla více klidu a regeneraci ekosystémů, poklesla míra emisí v ovzduší a menší množství turistů například do kanálů italských Benátek navrátilo život v podobě ryb a vodních ptáků. A přesně to jsou koronavirové dopady, které nám pomohou otevřít oči a změnit náš přístup k celé řadě věcí, cestování nevyjímaje. Létat na víkendové dovolené jen proto, protože je letenka zlevněná na 300 korun? Lákavá nabídka, díky které za sebou ovšem zanecháte významnou uhlíkovou stopu a danou destinaci během dvou dnů v podstatě vůbec nepoznáte. Cestujte s motivací opravdu poznat kulturu dané země a můžete i ušetřit Daleko lepším a odpovědnějším řešením jsou méně časté, ovšem delší, dovolené. Během nich budete mít šanci pořádně poznat dané místo – seznámíte se s místní kulturou, ochutnáte všechna jídla, užijete si nádherných přírodních památek, navážete nová přátelství a ještě podpoříte místní ekonomiku. Toho však nikdy nedocílíme, budeme-li cestovat do vyloženě turistických destinací a bydlet v pětihvězdičkových hotelech nadnárodních developerů, které jsou zcela vytrženy z reality odehrávající se za zdmi letovisek. Autenticitu místa zažijete jen v momentě, kdy se ubytujete u místních. Ti vám otevřou dveře ke komunitě, poznáte díky nim, jak vypadá zdejší rodinný život, jaké zvyky mají místní a jaká místa rádi navštěvují. Zkrátka díky nim poznáte mnohem víc, než jen turistická lákadla. A to se přesně dá zažít třeba v milované Kambodži.

Dovolená v Asii se stala v posledních letech malým fenoménem, který začíná ohrožovat dokonce i všemi Čechy tolik milované Chorvatsko. Letět na dovolenou do Asie však není jen tak. Tento kontinent nabízí celou řadu zajímavých zemí, nespočetné množství úžasných míst a bezbřehý počet aktivit, které se zde dají podniknout. Chcete autentický zážitek bez turistického ruchu? Vyzkoušejte Kambodžu Vietnam, Thajsko, Bali, to všechno jsou notoricky známé destinace, kde si můžete vyzkoušet surfování, potkat spoustu zajímavých lidí z celého světa, dobře a levně se zde najíst a skvěle si odpočinout. A pak je tu Kambodža, magická země plná věčně usměvavých lidí, která je jedním z posledních opravdových střípků dálného východu. Surfovat se tu sice nedá, vše ostatní je tu však několikanásobně zajímavější. Najdete zde dostatek možností, jak se ubytovat u místních, míra turistického ruchu se drží ve snesitelných mezích a shon a chaos se Kambodže doposud vyhýbá obloukem. Díky tomu tento malý ráj na Zemi dokáže nabídnout něco, co výše zmiňovaným zemím prostě chybí. Je to autenticita, díky které budete moci tuto zemi poznat ze všech jejích stránek. Nebojte se místních – ukážou vám ta nejkrásnější místa Abyste mohli Kambodžu objevit takovou, jaká ve skutečnosti je, je zapotřebí, aby vám ji nejlépe ukázal někdo, kdo zde žije, tedy místní. Právě zdejší komunita má klíče od dveří, které jsou jinak klasickým cestovkám pevně uzamčeny. A tyto dveře nemusí nutně vést na ostatním utajená místa. I když navštívíte stejné památky a budete se procházet po stejných místech jako ostatní turisté, váš zážitek může být zcela jiný. Pokud do těchto dveří vstoupíte, objevíte malý kus Asie s neuvěřitelnou spoustou historických míst, jejichž výčet Angkorem teprve začíná. Budete se moci podívat na okouzlující přírodní scenérie jakoby vytržené z historických pohlednic. Tím nejúžasnějším, co Kambodža nabízí, jsou však sami lidé, kteří zde žijí. Byť jsou v jejich tvářích stále vepsány hrůzy, které se zde staly během řádění rudých Khmérů, široký úsměv od ucha k uchu a oči plné radosti jsou důvodem, proč se i pro nás stala Kambodža druhým domovem. Právě díky těmto lidem jsme poznali sami sebe a našli životní poslání, kterým je co nejvíce místním pomáhat. A to nejen skrze Kampotský pepř, který pěstují na svých farmách, ale také skrze vás, kterým ukazujeme, jak úžasnou zemí Kambodža je.

Lidská kultura dala vzniknout řadě neuvěřitelných produktů, které vynikají svou výjimečností a mnohaletou tradicí. Aby bylo možné  tyto výrobky snadno rozpoznat od výrobků podobných a ne tolik kvalitních, je jim udělována ochranná známka geografické indikace. Tou je chráněna i výjimečnost pepře pěstovaného v oblasti Kampotu, kterému není ve světě rovno. Ochranná známka funguje stejně jako u šampaňského ve Francii Díky tzv. chráněnému zeměpisnému označení, tedy geografické indikaci, má kupující jistotu, že ve svých rukou třímá produkt, který jej překvapí svým výjimečným charakterem, jenž je do značné míry determinován zeměpisnou oblastí, ve které vznikl. Pro lepší představu toho, jak tento způsob ochrany výrobků funguje, použijme jeden z vůbec nejznámějších příkladů, který je zeměpisným označením ochraňován. Jedná se o šampaňské víno, tedy nápoj, který nesmí chybět na žádné významné události. Nemusíte být znalci vína, abyste věděli, že šampaňské pochází z francouzské provincie Champagne-Ardenne. Zdejší úrodné svahy jsou ideální pro pěstování delikátního šumivého vína se specifickou chutí. Ovšem šumivá vína se pěstují i v jiných částech Francie a dokonce i v jiných koutech světa. Proto bylo nutné pro spotřebitele jasně odlišit, kterému vínu náleží být označováno jako to pravé šampaňské a které je naopak jen jeho vzdáleným příbuzným. Olomoucké tvarůžky, francouzské víno i Kampotský pepř mají hodně společného Ostatně v naší cestě za výjimečnými produkty ze specifických lokalit nemusíme chodit vůbec daleko. Hned 23 jich máme také v České republice. Pokud jste někdy ochutnali tradiční valašský frgál, prozkoumávali, co se ukrývá mezi křehkými vrstvami Hořických trubiček, nebo jste si krčili nos nad Olomouckými tvarůžky, pak jste měli s velkou pravděpodobností tu čest setkat se s ryze českým produktem s chráněným zeměpisným označením. Stejně jako šumivý poklad z Francie či uleželá pochoutka z Olomoucka, jsou touto ochrannou známkou jako jediné na světě chráněny také pepřové kuličky pěstované v kambodžské oblasti Kampotu. Lokalita nacházející se na jihu země nabízí pro pěstování pepře výjimečné podmínky v podobě úrodné zeminy, ve spojení s vlhkým klima přicházejícím od moře a stínů vrhaných štíty Bokorských hor. O národní poklad je potřeba pečovat Právě toto místo se podepisuje na specifické chuti plodů místních pepřovníků. To ovšem není jediný rozdíl, který Kampotský pepř odlišuje od ostatních. Velkou roli ve výjimečnosti tohoto koření hraje také způsob jeho pěstování, který se v rodinách místních farmářů předává z generace na generaci již po stovky let. Žádná mechanizace, žádné pesticidy a jen přírodní hnojiva. Vše je zde v maximálním souladu s přírodou a vytříbenou chutí tohoto pepře. A přesně to je důvodem, proč byla tomuto pepři udělena ona zeměpisná ochranná známka. Díky ní se totiž nemůže za tento specifický pepř vydávat žádný jiný produkt. Žádný falzifikát, který nepochází z malebného Kampotu, neobsahuje v sobě pozůstatky chemických hnojiv a postřiků a který je se svou chutí jen mdlou napodobeninou skutečného originálu, vás tak nemůže ochudit o jedinečný zážitek z Kampotského pepře. Ochranná známka tohoto pepře však chrání také farmáře, kteří jej vypěstovali. Je důkazem jejich píle a každodenního odhodlání plnit si skrze pot a mozoly na rukou své sny.